Napsala jsem dnes na facebook: Ještě jednou děkuju za všechna ta krásná narozeninová, vánoční a novoroční přání. Abych vyhlásila internetový detox, na to jsem moc zvědavá, neukázněná a prokrasinující, ale snažím se teď ponořit do odpočinkového ledna. Do šití scrapové deky pro nejstaršího vnuka, protože z té, co jsem šila předloni, už vyrostl. Také jsem dost na zahrádce. Je krásně, půda je měkká, a tak využívám počasí, abych upravila chodníčky a udělala další terénní úpravy, jejichž potřeba se vynořuje tak nějak za pochodu. Čím jsem starší, tím je mi zřejmější, že svůj svět i svůj život si vytváříme sami. Svými myšlenkami, svými sny, svými přáními, plány i činy. A že spousta omezení, která cítíme, je jen v naší hlavě. Vlastně naprostá většina. A že největším problémem bývá si to omezení vůbec uvědomit, přijít na to, proč jsme si ho vůbec kdy v době vytvořili nebo jsme připustili, aby nám ho vytvořil někdo jiný. Je krásný začátek roku. Ten nejlepší čas na budování chodníčků v zahradě i
blog o všem, co někdy nevidíme a co občas ani vidět nechceme