rozhovory s andělem

  Musela jsem jít ven a povědět ti to, můj milý anděli, a taky zapálit svíčku. Dnes je divný den, dopoledne umřela ta poraněná rybička Zlatuška a v podvečer jsem našla na zahradě roztrhanou hrdličku. Pak jsem si přečetla tu smutnou zprávu, které jsem se obávala a kterou jsme asi po všech zveřejněných zprávách očekávali všichni. Ale to ještě není všechno, můj anděli, ráno jsem se dozvěděla, že včera večer zemřel tchán mé dcery. Divný den a přitom tak kouzelný večer. Odpoledne trošku sprchlo dokonce i tady u nás, osvěžil se vzduch a udělalo se krásně. Vysoké nebe a na něm pár oblaků v růžovém kožíšku a od těch kožíšků byl růžový celý svět, až hluboko do soumraku. Možná to nebyla náhoda, možná tam někdo nahoře rozhodl, že pro Alžbětu II. není černá vhodná, kdepak, pro ni se nehodí, jen odějte svět do pastelové růžové, kterou tak často nosila a která jí tolik slušela. Alžběta II... Byla královnou už pár let v době, kdy jsem se narodila, a když jsem trochu vyrostla a žila v éře generálních

  Přítel, přátelé, to je silné slovo. Skrývá v sobě důvěru, kterou dávám i dostávám, respekt, úctu, ochotu pomoc poskytnout i přijmout, vzájemně ladící smysl pro humor i pro krásu a ještě spoustu dalšího. Označit někoho jako přítele, to není jen tak. Je to vyslovený závazek k druhému i sám k sobě. Na facebooku se ale slovem přítel, přátelé vůbec nešetří, stejně jako se nešetří žádostmi o přátelství a jejich přijímáním. Můj profil na fb je od začátku otevřený. Mnoho let jsem veřejně publikovala své "plusky", které zde propaguju, a tak jsem považovala za samozřejmost umožnit lidem se k nim vyjádřit, ať už prostřednictvím komentářů, nebo žádostí o přátelství. Zpočátku jsem tyto žádosti prozkoumávala, dívala se na profily, později už jen většinou na okruh známých. Postupem času (a hlavně po 24. únoru letošního roku, tedy po napadení Ukrajiny Ruskem) se mi okruh přátel rychle zvětšil natolik, že už není v mých silách si prohlížet jejich profily, ani profily našich společných přáte