rozhovory s andělem

Jednoho dne mi začalo u plotu naproti mému křesílku něco chybět a to něco byl anděl. Hledala jsem ho na internetu, andělé jsou přece všude, a taky jsem ho tam našla. Jmenuje se Anděl číslo 14 a pochází z Atelieru Petrlenka. Anděl, který se narodil zjevně pro toto místo a pro mě. Kdysi jsem občas psávala Sally nebo prezidentovi. Pohříchu tomu socialistickému, ale jiný tehdy nebyl k mání, Ostatně, bylo to jen v duchu a určitě je to už dávno promlčeno. Mé dopisy bývaly dlouhé, spletité, s mnohými odbočkami a podrobnostmi, a psávala jsem je i několik dnů, dokud jsem se ze svých hříchů, nejistot, křivd, trápení a ústrků nevypsala. Později jsem stejně dlouze mluvila s tátou nebo s mou první fenkou Píďou, kteří mě neviditelně doprovázeli, kdykoli jsem je potřebovala. Až o hodně později jsem si uvědomila, že vlastně hovořím sama se sebou. Dělám to čím dál častěji. Možná je to tím, že můj čas je už svobodný. Možná je to zahradou, ve které často sedávám a vedu dialog sama se sebou i s okolním sv

Mám svůj web Usazeniny , sloužící od začátku spíš jako archiv starších textů, a taky mám svůj  blog Atelier Vave . Původně byl věnován především šití, ale v poslední dobou se z něj stává další archiv mých drobných úvah psaných pro Zvířetník pod názvem 105 PLUS. Na web je bohužel už dávat nemohu, protože jeho obsluha je kvůli zanedbaným aktualizacím v uplynulých letech velice obtížná. Dříve jsem na svůj šicí blog občas psala příspěvky, které tak úplně nesouvisely se šitím, ale mívala jsem vždycky pocit, že na jednom místě nejsou jenom smíchána jablka s hruškami, ale jsou v tom zamotány i brambory a uhlí. Nešlo mi tam proto (a nejen kvůli tomu) psát příliš osobně, ani o drobných všednostech, přestože mě ta touha čas od času přepadala. Nedávno jsem byla na návštěvě u své milé sestřenice a její partnerky. Bavily jsme se o všem možném, včetně politiky. Panovala mezi námi shoda v tom, co je špatně, ale jak se dopracovat k něčemu lepšímu, na tom jsme se úplně neshodly. Snažila jsem se u sníd