Přeskočit na hlavní obsah

Kdy už tam budem?

Když jsem byla na té jiné planetě a povídala si tam, řekla mi jedna z místních žen:  
Věřím, že to všechno dobře dopadne, máme děti a chceme pro ně to nejlepší, svět v míru bez lží a intrik, jako matkám nám jde o stejnou věc, že. 

Odpovídala jsem jí: S tím se nedá než souhlasit, všechny mámy chtějí to samé. I ty ukrajinské, které jedou a jdou Ukrajinou, zemí, kde se střílí, spolu se svými dětmi. Ty se bojí, mají hlad, je jim zima a možná se ptají "Kdy už tam budem?" A jejich máma to neví, její první cíl je hranice, a pak pojede někam, neví, do jaké země, a neví, co s nimi bude. Já teď neřeším předchozí války, je to zlé vždycky, svinstvo to je. Někdy je tak nepřehledné, co a proč a jak vzniklo, ale teď je to jasné. Osm let vydržel Putin čekat, jestli se mu podaří rozklížit Ukrajinu prostřednictvím povstaleckých republik, jejichž vzniku napomohl. A když se nedočkal, poslal na Ukrajinu armádu....

Teď řešme náš zítřek, aby vůbec byl. A zítřek těch lidí z Ukrajiny, kteří už nemají nic. Někteří už podruhé, protože poprvé je vyhnali s jedním kufrem povstalci na východě Ukrajiny. Věřím, vím to, že vy ty mámy vidíte před očima stejně jako já. A nedej bože, abychom takhle museli za čas utíkat i my, abychom my museli odpovídat svým dětem na otázku "Kdy už tam budem?"

Žena z jiné planety mi to řekla: Válka je šílená a je třeba jednat o Míru.

Ano, povídám já, ale na to musejí být dva. A přidala jsem svou osobní vzpomínku z roku 1968, kterou jsem zakončila slovy: To se nedá zapomenout a nedá se věřit někomu, kdo chce mít zase něco jako SSSR.

To je vaše právo mít názor, řekla mi na to ta žena z jiné planety.

Haj hou.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vidět z lícu

 S končícím létem obvykle trochu ožívám a tak snad právě tento fakt mě donutil, můj milý anděli, abych s Tebou nemluvila jen v duchu. Jako obvykle, jako už dlouho. Totiž, jde o jednu paní, o jednu starší paní, se kterou jsem včera na fb viděla rozhovor. Paní byla účastnicí demonstrace na Václaváku, kterou svolal populista (a nácek) Rajchl, a na tu demonstraci přijela, protože naše vláda se prý chová k lidem hrozně. Šidí je a nepomáhá jim. Například její syn, je to prostě chudák. Má tři děti, hypotéku na dům a nedostal přídavky na děti ani žádné příspěvky.  Paní byla upřímně rozhořčená - a já nakonec také. Její syn má tři děti, pravděpodobně zdravé, protože kdyby nebyly, paní by to jistě zmínila. Tři zdravé děti, to je přece dar a požehnání. Kolik lidí jen děti mít nemůže, nebo je má postižené či vážně nemocné.  Její syn platí hypotéku, to znamená, že má s těmi dětmi kde bydlet. Že měl na začátek té stavby pozemek i nějaké finanční prostředky, že měl dost energie, sil a chuti pustit se

Víc než farářka

 Před pár dny vyšel rozhovor s Viktorií, výjimečnou farářkou Církve československé husitské. Viktorie se v něm otevřeně přiznává k tomu, že po letech nejasností našla sama sebe ve vztahu se ženou. Toto přiznání vzbudilo poměrně velký rozruch i mezi lidmi, kteří nejsou věřící a kteří náhle mávají tvrzením, že Viktorie se provinila proti Bibli, protože tam je homosexuální styk označen za hřích. Jenže já to vidím jinak, můj milý anděli. Farářka Viktorie dala svou otevřeností církvi velkou šanci. Věřící i nevěřící se ve svém protestu a odporu odvolávají na Bibli, ale co je to Bible? Bible je soubor vybraných textů, které se kdysi komusi (rozuměj vznikající mocenské církvi) hodily tzv. do krámu. A ty, které se církvi nehodily, ty jaksi zmizely. Ostatně, všechny ty texty nepsal Bůh, ale psali je lidé. A můžeme se jen dohadovat, jak bedlivě Bohu naslouchali a zda mu skutečně dobře rozuměli. Můj milý anděli, já věřím tomu, že Bůh stvořil všechny lidi. Stvořil tedy i homosexuály. Jsou také jeho

Láska a nenávist

  Můj milý anděli, už několik dní cítím smutek. Na facebooku člověka, kterého vážím, jsem četla něco hrozného. A nejen to. Představ si, oni to lajkovali lidé, kterých si také vážím a mám je ráda. Na té zdi byly omezené komentáře, tak jsem svou připomínku napsala na jiné místo, ale ona úplně zapadla. Celou dobu přemýšlím, zda na to nemám radši zapomenout, ale ono to nejde. Tak se tu s tebou o to musím podělit, třeba se mi uleví. Tak tedy, na té zdi bylo napsáno velkými písmeny a v barvě Praha a láska musí zvítězit nad vsí a nenávistí! Chápeš to, milý anděli? Opravdu tam stála taková hrůza.  Napsala jsem k tomu někam, kde to bylo povoleno: Když to nejde tam, musím tady. Já si prosím nepřeju, aby Praha zvítězila nad naší vsí ve 2. kole. U nás zvítězil sice těsně Babiš, ale v součtu ho demokratičtí kandidáti zcela převálcovali. A protože ve 2. kole u nás vyhraje Pavel, pak by v Praze musel vyhrát Babiš, a to si nikdo z nás jistě nepřeje. Ten výkřik je sice vtipný, ale jen na první dobrou.