Přeskočit na hlavní obsah

Vzpoura seniorů

 Vzpoura seniorů

 S nemalým zděšením jsem se dočetla, že 7 z 10 seniorů se chystá volit opoziční strany, hnutí a (pseudo)koalice.  To už opravdu vypadá na vzpouru seniorů, ale proti čemu? Bouří se snad proti „Fialové bídě“, protože skutečně žijí v bídě? Bouří se proti demokracii, která je pro ně místy složitá, protože na ni nebyli zvyklí? Nebyli zvyklí na to, že svoboda znamená především odpovědnost, a to i při volbách? Nebo si konečně chtějí dopřát revoltu, které se neodvážili před rokem 1989, a navzdory přemlouvání dětí či vnoučat to tam při volbách chtějí hodit po svém. Protože oni přece mají zkušenosti, instinkt, zdravý rozum a vyškolil je sám život.

Nebo tak volí kvůli tomu, že okolní svět je v jejich pozdní fázi života příliš rychlý a nesrozumitelný, hudba je divná, herci mizerní a ty filmy? Panečku, za našich mladých let, to se točily komedie! Teď je každou chvíli všechno jinak, třeba jen v obchodě je co chvíli nějaká nová značka a ceny se mění přímo divoce. Dřív bylo pět deka kafe za 8 Kč, pak tedy skokově zdražili na 12 Kč, ale potom to vydrželo celé roky. Zato teď? A může za to vláda!

Je možné, že se senioři zlobí na to, že místo klidu na stará kolena tu najednou máme covid se všemi nepříjemnostmi a bolestmi, které přinesl. Tolik lidí zemřelo. A pak hned válka kousek od nás, zase další strach a obavy. A agresorem je prý ten, kdo byl přece naším Osvoboditelem, jak jsme se celou dobu učili a oslavovali. Ten, kdo přinesl nejvíc obětí a bez kterého bychom dnes mluvili německy. A najednou je to prý všechno jinak. Říkají v České televizi a Českém rozhlase, ale kdo jim to má věřit?

Když přece v těch mailech, co mi posílají kamarádi a kamarádky, jsou úplně jiné informace. Pravdivé, pěkně barevně a tučným písmem je to tam všechno napsáno a vysvětleno. Žádné dlouhé řeči a grafy a tabulky, kterým stejně nikdo nerozumí, to je jen takové šméčko na lidi, protože ONI nás chtějí oblbnout. Mě a všechny obyčejné lidi. Přitom to je všechno jednoduché, ti skvělí politici z opozice nám to vysvětlili. Přidají nám na důchodu a do důchodu se půjde dřív. Zruší se ČT a ČRO a armáda a vystoupí se z EU a z NATO a peněz bude na všechno dost. Jen je musíme zvolit.

A tak se ti „obyčejní“ lidé bouří a 7 seniorů z deseti se chystá volit opozici. Co na tom, že tím se bouří proti dobré budoucnosti svých dětí, vnoučat i pravnoučat. Co na tom, že se bouří i proti své vlastní dobré budoucnosti, hlavně že je u srdce hřeje slib, že se budou mít mnohem lépe a že toho tolik tolik dobrého dostanou zdarma. To prostě chtějí – za každou cenu.

 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Pohádkové vzorce

  Můj milý anděli, už dlouho mě něco trápí, nejde mi to z hlavy, nerozumím tomu. Prosím Tě, řekni mi jak je možné, že se najednou svět rozdvojil. Že má dvě podoby, že se rozdělil do dvou nohavic a že třeba s paní prodavačkou ze supermarketu žijeme každá v jiné nohavici, ačkoli právě teď stojí přede mnou a váží mi šunku. Když slyším, co říká, když slyším řidiče autobusu, souseda nebo čtu příspěvky a komentáře spousty lidí v diskuzích a na facebooku, tak se najednou před mnou rozprostírá úplně jiná realita. Pro mě neuvěřitelná, pro ně jediná existující. Jak jen je to možné? Vždyť jsme vyrůstali všichni na stejných pohádkách. Ať už to byly ty, které nám četla maminka a na které jsme se dívali v televizi, nebo ty nesmyslné, které nám vykládali ve škole. Chodili jsme přece všichni do kina na Vinnetoua a na Sedm statečných a opravdu se nepamatuju, že by někdo fandil banditům a zlodějům s úzkým knírkem a vázankou kolem krku, kteří vtrhli na území indiánů či...

Anděl číslo 14

Jednoho dne mi začalo u plotu naproti mému křesílku něco chybět a to něco byl anděl. Hledala jsem ho na internetu, andělé jsou přece všude, a taky jsem ho tam našla. Jmenuje se Anděl číslo 14 a pochází z Atelieru Petrlenka. Anděl, který se narodil zjevně pro toto místo a pro mě. Kdysi jsem občas psávala Sally nebo prezidentovi. Pohříchu tomu socialistickému, ale jiný tehdy nebyl k mání, Ostatně, bylo to jen v duchu a určitě je to už dávno promlčeno. Mé dopisy bývaly dlouhé, spletité, s mnohými odbočkami a podrobnostmi, a psávala jsem je i několik dnů, dokud jsem se ze svých hříchů, nejistot, křivd, trápení a ústrků nevypsala. Později jsem stejně dlouze mluvila s tátou nebo s mou první fenkou Píďou, kteří mě neviditelně doprovázeli, kdykoli jsem je potřebovala. Až o hodně později jsem si uvědomila, že vlastně hovořím sama se sebou. Dělám to čím dál častěji. Možná je to tím, že můj čas je už svobodný. Možná je to zahradou, ve které často sedávám a vedu dialog sama se sebou i s okolním sv...

Velkorysost

 Dnes o prvomájovém ránu jsem na fb odpovídala na jeden příspěvek týkající vztahů na naší politické scéně. Psala jsem mj., že ve vztazích opozice s vládními stranami schází velkorysost. Opozice nechce dovolit, aby si vláda připsala cokoli dobrého, proto ji málokdy v tom dobrém podpoří, a naopak, když současná opozice byla u vlády, byla schopná si přivlastnit jakýkoli úspěch, ať za ním stál kdokoli. A dál už to o politice nebude, potřebovala jsem jen dostat na scénu téma velkorysosti, které mi zůstává v hlavě celý den. Přes dvacet let jsem měla šéfa, majitele firmy, který jako správný křesťan říkával „přej a bude ti přáno, dej a bude ti dáno“. K jeho cti nutno uznat, že to nejen říkal, ale on tak i jednal. V soukromém životě, ale i mezi obchodními partnery a tak vůbec všeobecně. To byl nejspíš jeden z hlavních důvodů, proč jsem ve firmě vydržela tak dlouho. Šéf jednal férově, držel slovo a byl v mnoha ohledech velkorysý. A řekla bych, že se mu to...