Přeskočit na hlavní obsah

Vzpoura seniorů

 Vzpoura seniorů

 S nemalým zděšením jsem se dočetla, že 7 z 10 seniorů se chystá volit opoziční strany, hnutí a (pseudo)koalice.  To už opravdu vypadá na vzpouru seniorů, ale proti čemu? Bouří se snad proti „Fialové bídě“, protože skutečně žijí v bídě? Bouří se proti demokracii, která je pro ně místy složitá, protože na ni nebyli zvyklí? Nebyli zvyklí na to, že svoboda znamená především odpovědnost, a to i při volbách? Nebo si konečně chtějí dopřát revoltu, které se neodvážili před rokem 1989, a navzdory přemlouvání dětí či vnoučat to tam při volbách chtějí hodit po svém. Protože oni přece mají zkušenosti, instinkt, zdravý rozum a vyškolil je sám život.

Nebo tak volí kvůli tomu, že okolní svět je v jejich pozdní fázi života příliš rychlý a nesrozumitelný, hudba je divná, herci mizerní a ty filmy? Panečku, za našich mladých let, to se točily komedie! Teď je každou chvíli všechno jinak, třeba jen v obchodě je co chvíli nějaká nová značka a ceny se mění přímo divoce. Dřív bylo pět deka kafe za 8 Kč, pak tedy skokově zdražili na 12 Kč, ale potom to vydrželo celé roky. Zato teď? A může za to vláda!

Je možné, že se senioři zlobí na to, že místo klidu na stará kolena tu najednou máme covid se všemi nepříjemnostmi a bolestmi, které přinesl. Tolik lidí zemřelo. A pak hned válka kousek od nás, zase další strach a obavy. A agresorem je prý ten, kdo byl přece naším Osvoboditelem, jak jsme se celou dobu učili a oslavovali. Ten, kdo přinesl nejvíc obětí a bez kterého bychom dnes mluvili německy. A najednou je to prý všechno jinak. Říkají v České televizi a Českém rozhlase, ale kdo jim to má věřit?

Když přece v těch mailech, co mi posílají kamarádi a kamarádky, jsou úplně jiné informace. Pravdivé, pěkně barevně a tučným písmem je to tam všechno napsáno a vysvětleno. Žádné dlouhé řeči a grafy a tabulky, kterým stejně nikdo nerozumí, to je jen takové šméčko na lidi, protože ONI nás chtějí oblbnout. Mě a všechny obyčejné lidi. Přitom to je všechno jednoduché, ti skvělí politici z opozice nám to vysvětlili. Přidají nám na důchodu a do důchodu se půjde dřív. Zruší se ČT a ČRO a armáda a vystoupí se z EU a z NATO a peněz bude na všechno dost. Jen je musíme zvolit.

A tak se ti „obyčejní“ lidé bouří a 7 seniorů z deseti se chystá volit opozici. Co na tom, že tím se bouří proti dobré budoucnosti svých dětí, vnoučat i pravnoučat. Co na tom, že se bouří i proti své vlastní dobré budoucnosti, hlavně že je u srdce hřeje slib, že se budou mít mnohem lépe a že toho tolik tolik dobrého dostanou zdarma. To prostě chtějí – za každou cenu.

 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nejnudnější obchoďák

 Můj milý anděli, dnes mám pocit, že jsem taky skoro něco jako anděl. No posuď sám. Přes včerejší burčákový exces jsem se rozhodla nevzít slovo zpět a vyrazila jsem s Vaškem na dávno slibovaný „výlet“ do nového, údajně největšího autobazaru široko daleko. Není to daleko od nás, o to ale nejde. Hloubku mé lásky a oddanosti k manželovi může pochopit a docenit jen ten, kdo podobně jako já rozeznává auta výhradně podle barvy a dělí je maximálně na osobáky a náklaďáky. Když jsme pro mě před víc než třemi desítkami let kupovali první, samozřejmě ojeté auto, jediný můj požadavek byl, aby bylo červené a mělo rádio. Ten první požadavek byl myslím důsledkem příběhů o Krtečkovi, které jsem sledovala v dětství, ten druhý pak výrazem mé zastydlé pubertální touhy žít západním způsobem života. Když jsme kupovali naše poslední auto, chtěla jsem hlavně, aby jezdilo, a mým tajným snem byla automatická převodovka, protože v mém drahém Gécovi šla špatně zpátečka a já měla potíž...

Sytit duši

 Možná si někdo řekne, že je to nějaký ezo blábol, ale já vím, že tomu tak není, i když je to velice podivné a zvláštní. V noci, někdy kdy teprve začínal můj narozeninový den, jsem se ocitla v tom křehkém stavu mezi sněním a bděním, který rezonoval otázkami: Proč jsi na světě? Co tu vlastně máš dělat? O čem je život? Co je tvým úkolem? Těžko říct, jestli se někdo ptal mě přímo, nebo jsem naslouchala cizímu rozhovoru, nejspíš to bylo obojí. A taky nevím, zda jsem odpovídala já, nebo jsem tu odpověď jen zaslechla, zaznamenala. A ta odpověď zněla: Máš sytit (svou) duši. A já jsem hned a naprosto přesně věděla, co je tím myšleno. Celý ten stav připomínal něco, co jsem zažila před pár lety ve tmě, navazoval na to. Tehdy jsem snad každý den ze svého šestidenního pobytu měla nějakou vizi. Jako by se rozhrnul závěs a já jsem mohla zahlédnout něco, co jsem dříve neviděla. Odkryly se vždy v nějaké oblasti všechny vazby, skutečnosti, souvislosti, bylo to světelné, jasné, by...

Anděl číslo 14

Jednoho dne mi začalo u plotu naproti mému křesílku něco chybět a to něco byl anděl. Hledala jsem ho na internetu, andělé jsou přece všude, a taky jsem ho tam našla. Jmenuje se Anděl číslo 14 a pochází z Atelieru Petrlenka. Anděl, který se narodil zjevně pro toto místo a pro mě. Kdysi jsem občas psávala Sally nebo prezidentovi. Pohříchu tomu socialistickému, ale jiný tehdy nebyl k mání, Ostatně, bylo to jen v duchu a určitě je to už dávno promlčeno. Mé dopisy bývaly dlouhé, spletité, s mnohými odbočkami a podrobnostmi, a psávala jsem je i několik dnů, dokud jsem se ze svých hříchů, nejistot, křivd, trápení a ústrků nevypsala. Později jsem stejně dlouze mluvila s tátou nebo s mou první fenkou Píďou, kteří mě neviditelně doprovázeli, kdykoli jsem je potřebovala. Až o hodně později jsem si uvědomila, že vlastně hovořím sama se sebou. Dělám to čím dál častěji. Možná je to tím, že můj čas je už svobodný. Možná je to zahradou, ve které často sedávám a vedu dialog sama se sebou i s okolním sv...