Přeskočit na hlavní obsah

Anděl číslo 14


Jednoho dne mi začalo u plotu naproti mému křesílku něco chybět a to něco byl anděl. Hledala jsem ho na internetu, andělé jsou přece všude, a taky jsem ho tam našla. Jmenuje se Anděl číslo 14 a pochází z Atelieru Petrlenka. Anděl, který se narodil zjevně pro toto místo a pro mě.

Kdysi jsem občas psávala Sally nebo prezidentovi. Pohříchu tomu socialistickému, ale jiný tehdy nebyl k mání, Ostatně, bylo to jen v duchu a určitě je to už dávno promlčeno. Mé dopisy bývaly dlouhé, spletité, s mnohými odbočkami a podrobnostmi, a psávala jsem je i několik dnů, dokud jsem se ze svých hříchů, nejistot, křivd, trápení a ústrků nevypsala. Později jsem stejně dlouze mluvila s tátou nebo s mou první fenkou Píďou, kteří mě neviditelně doprovázeli, kdykoli jsem je potřebovala. Až o hodně později jsem si uvědomila, že vlastně hovořím sama se sebou.

Dělám to čím dál častěji. Možná je to tím, že můj čas je už svobodný. Možná je to zahradou, ve které často sedávám a vedu dialog sama se sebou i s okolním světem o věcech všednodenních i svátečních, o tom, co bývá skryto pod povrchem. 

Teď naproti mému křesílku stojí anděl. Můj anděl, anděl číslo 14 působí lehce ošuntěle. Je to anděl všech hipísáků, všech hledajících se a občas ztracených duší. 

Jsem za něj ráda. Sedávám na svém křesílku, hledím na anděla, který se ve větru lehce pohybuje, a mluvím s ním, vedu rozhovory s andělem, kterého mám v sobě. 

Kterého má v sobě každý z nás, i když to třeba netuší nebo tomu ještě nevěří.



Populární příspěvky z tohoto blogu

Vidět z lícu

 S končícím létem obvykle trochu ožívám a tak snad právě tento fakt mě donutil, můj milý anděli, abych s Tebou nemluvila jen v duchu. Jako obvykle, jako už dlouho. Totiž, jde o jednu paní, o jednu starší paní, se kterou jsem včera na fb viděla rozhovor. Paní byla účastnicí demonstrace na Václaváku, kterou svolal populista (a nácek) Rajchl, a na tu demonstraci přijela, protože naše vláda se prý chová k lidem hrozně. Šidí je a nepomáhá jim. Například její syn, je to prostě chudák. Má tři děti, hypotéku na dům a nedostal přídavky na děti ani žádné příspěvky.  Paní byla upřímně rozhořčená - a já nakonec také. Její syn má tři děti, pravděpodobně zdravé, protože kdyby nebyly, paní by to jistě zmínila. Tři zdravé děti, to je přece dar a požehnání. Kolik lidí jen děti mít nemůže, nebo je má postižené či vážně nemocné.  Její syn platí hypotéku, to znamená, že má s těmi dětmi kde bydlet. Že měl na začátek té stavby pozemek i nějaké finanční prostředky, že měl dost energie, sil a chuti pustit se
Okomentovat
Celý článek

Víc než farářka

 Před pár dny vyšel rozhovor s Viktorií, výjimečnou farářkou Církve československé husitské. Viktorie se v něm otevřeně přiznává k tomu, že po letech nejasností našla sama sebe ve vztahu se ženou. Toto přiznání vzbudilo poměrně velký rozruch i mezi lidmi, kteří nejsou věřící a kteří náhle mávají tvrzením, že Viktorie se provinila proti Bibli, protože tam je homosexuální styk označen za hřích. Jenže já to vidím jinak, můj milý anděli. Farářka Viktorie dala svou otevřeností církvi velkou šanci. Věřící i nevěřící se ve svém protestu a odporu odvolávají na Bibli, ale co je to Bible? Bible je soubor vybraných textů, které se kdysi komusi (rozuměj vznikající mocenské církvi) hodily tzv. do krámu. A ty, které se církvi nehodily, ty jaksi zmizely. Ostatně, všechny ty texty nepsal Bůh, ale psali je lidé. A můžeme se jen dohadovat, jak bedlivě Bohu naslouchali a zda mu skutečně dobře rozuměli. Můj milý anděli, já věřím tomu, že Bůh stvořil všechny lidi. Stvořil tedy i homosexuály. Jsou také jeho
Okomentovat
Celý článek

Láska a nenávist

  Můj milý anděli, už několik dní cítím smutek. Na facebooku člověka, kterého vážím, jsem četla něco hrozného. A nejen to. Představ si, oni to lajkovali lidé, kterých si také vážím a mám je ráda. Na té zdi byly omezené komentáře, tak jsem svou připomínku napsala na jiné místo, ale ona úplně zapadla. Celou dobu přemýšlím, zda na to nemám radši zapomenout, ale ono to nejde. Tak se tu s tebou o to musím podělit, třeba se mi uleví. Tak tedy, na té zdi bylo napsáno velkými písmeny a v barvě Praha a láska musí zvítězit nad vsí a nenávistí! Chápeš to, milý anděli? Opravdu tam stála taková hrůza.  Napsala jsem k tomu někam, kde to bylo povoleno: Když to nejde tam, musím tady. Já si prosím nepřeju, aby Praha zvítězila nad naší vsí ve 2. kole. U nás zvítězil sice těsně Babiš, ale v součtu ho demokratičtí kandidáti zcela převálcovali. A protože ve 2. kole u nás vyhraje Pavel, pak by v Praze musel vyhrát Babiš, a to si nikdo z nás jistě nepřeje. Ten výkřik je sice vtipný, ale jen na první dobrou.
Okomentovat
Celý článek