Přeskočit na hlavní obsah

Přátelé

 Přítel, přátelé, to je silné slovo. Skrývá v sobě důvěru, kterou dávám i dostávám, respekt, úctu, ochotu pomoc poskytnout i přijmout, vzájemně ladící smysl pro humor i pro krásu a ještě spoustu dalšího. Označit někoho jako přítele, to není jen tak. Je to vyslovený závazek k druhému i sám k sobě.

Na facebooku se ale slovem přítel, přátelé vůbec nešetří, stejně jako se nešetří žádostmi o přátelství a jejich přijímáním. Můj profil na fb je od začátku otevřený. Mnoho let jsem veřejně publikovala své "plusky", které zde propaguju, a tak jsem považovala za samozřejmost umožnit lidem se k nim vyjádřit, ať už prostřednictvím komentářů, nebo žádostí o přátelství.

Zpočátku jsem tyto žádosti prozkoumávala, dívala se na profily, později už jen většinou na okruh známých. Postupem času (a hlavně po 24. únoru letošního roku, tedy po napadení Ukrajiny Ruskem) se mi okruh přátel rychle zvětšil natolik, že už není v mých silách si prohlížet jejich profily, ani profily našich společných přátel. A tak spoléhám na to, že mě o přátelství žádají lidé, kteří znají mé základní postoje a názory. Já to dělám také tak. Někdy mě okruh mých přátel zavede k velice zajímavým lidem a vždy je mi ctí a potěšením, když mou žádost o přátelství přijmou.

V zásadě mi nevadí, co si kdo myslí a koho volil, protože tu nejsem od toho, abych soudila něčí názory. Respektuju právo na odlišné postoje, pokud nejsou rasistické, homofobní, proruské a vůbec obecně nenávistné. Jsem otevřena jakékoli diskuzi, pokud bude vedena slušně.

Na své zdi ale nikdy nebudu tolerovat odkazy na dezinformační weby, protože nechci, aby si mě s nimi někdo spojoval. Na své zdi nebudu nikdy tolerovat osobní útoky. A konečně na své zdi nebudu nikdy tolerovat rasistické, homofobní, proruské a vůbec obecně nenávistné projevy.

V posledních měsících jsem odsouhlasila mnoho žádostí o přátelství a jsem ráda, že jsem až na naprosté výjimky (dvě či tři) nemusela toto přátelství rušit. Dnes jsem to udělat musela. A udělám to opět, pokud bude někdo porušovat má pravidla. A jestli s tím má někdo problém, tak není nic jednoduššího, než si mě ze svých přátel odstranit.

Přece jen bychom měli i na tom facebooku ponechat slovu přítel trochu váhy.


Komentáře

Okomentovat

Děkuji vám za návštěvu i za vaše komentáře. Vave

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nejnudnější obchoďák

 Můj milý anděli, dnes mám pocit, že jsem taky skoro něco jako anděl. No posuď sám. Přes včerejší burčákový exces jsem se rozhodla nevzít slovo zpět a vyrazila jsem s Vaškem na dávno slibovaný „výlet“ do nového, údajně největšího autobazaru široko daleko. Není to daleko od nás, o to ale nejde. Hloubku mé lásky a oddanosti k manželovi může pochopit a docenit jen ten, kdo podobně jako já rozeznává auta výhradně podle barvy a dělí je maximálně na osobáky a náklaďáky. Když jsme pro mě před víc než třemi desítkami let kupovali první, samozřejmě ojeté auto, jediný můj požadavek byl, aby bylo červené a mělo rádio. Ten první požadavek byl myslím důsledkem příběhů o Krtečkovi, které jsem sledovala v dětství, ten druhý pak výrazem mé zastydlé pubertální touhy žít západním způsobem života. Když jsme kupovali naše poslední auto, chtěla jsem hlavně, aby jezdilo, a mým tajným snem byla automatická převodovka, protože v mém drahém Gécovi šla špatně zpátečka a já měla potíž...
6 komentářů
Celý článek

"Nečekaným vítězem povodní je ministr Válek"

  Ano, takto hloupě nazval svůj komentář na Seznamu Martin Caban. Jako by snad povodně byly politickým kolbištěm, jako by snad povodně byly zbraní, kterou lze bojovat a s její pomocí v politickém souboji zvítězit.  Když jsem si titulek přečetla, neudělalo se mi dobře, všechno se ve mně sevřelo. Zase jsem byla zpátky v časech, kdy jsem denně slýchala o třídním boji a vítězství pracujícího lidu, o vítězství dobra, rozuměj socialismu po celém svět. O vítězství dobra, v jehož jméně byli lidé trestání, zavíráni a zabíjeni. Ne, samozřejmě, tak daleko to dnes nejde. Ale musím myslet na to, že slova vždy připravovala půdu pro činy  a ta slova jsou na naší politické scéně čím dál častěji militantní a ještě militantnější. Bojujeme za vás, zaznívá prostorem, porazíme je, zvítězíme, zatrhneme jim to, nandáme jim to... Kdy a proč se začala taková slova zase objevovat? Od koho? V roce 1989 skončila totalita a prostor dostala demokracie. Demokracie, která podle mě neznamená, že všichni ...
Okomentovat
Celý článek

Chyby dělají člověka

 Můj milý anděli, naposledy jsem naše rozmlouvání zapsala ještě předtím, než jsem tě na zimu uklidila domů. A protože letos jaro letos začalo přicházet hodně brzy, tak už jsi od půlky února zpátky na svém místě. A jako každý rok máš nové vlasy z ovčích česanců. Ale ono je jedno, kde vlastně zrovna jsi, protože já s tebou rozmlouvám denně. A občas si i říkám, že tohle určitě musím zapsat. Pro sebe, abych to nezapomněla, a možná i pro někoho jiného. Jenže s tím je potíž, protože čím jsem starší, tím silnější mám pocit, že lidské zkušenosti jsou nepřenositelné a že je troufalost s těmi vlastními lidi zatěžovat. Ale tohle téma mi leží v hlavě několik měsíců a zrovna před pár dny jsem ho potkala na facebooku, tak si říkám, že bych to naše rozmlouvání tentokrát zapsat mohla. To o chybách. Chyby jsou něco, co nám dokáže hodně komplikovat život. Tím, že je děláme, samozřejmě, ale ještě mnohem víc tím, jak se k nim stavíme, jak je nepřijímáme, jak se jich bojíme. Přitom chyby jsou něco, co ...
1 komentář
Celý článek