Jsme odlišní - a co s tím?

 Můj milý anděli, kopíruju sem komentář, který jsem napsala na facebook. Poslední dobou píšu něco podobného často, tak si to sem odložím. Tohle byla reakce na tři mini příběhy, kde autor narazil na hloupost (jak to nazývá) tří žen, které se oháněly lživými tvrzeními, aniž by o nich přemýšlely. Vadí mi už celé roky, když se lidé, kteří volili jinak než my a kteří smýšlejí jinak než my, označují za hloupé, zlé, zmanipulované a zatracují se. Nu, někdy takoví i jsou a někdy nad nimi také lámu kříž. Ale v zásadě si myslím, že je to naše veliká chyba, když si pohled na odlišně uvažující lidi takhle zjednodušujeme. Tak jsem napsala:

 Největší hloupostí, kterou udělal lidský pokrok, bylo to, že sebral lidem víru. Víra už dávno nebyla středobodem světa, jako tomu bývalo ve středověku, ale byla to útěcha a také vysvětlení, proč se nemám tak dobře, jako se mají ostatní. Po odehnání víry zbyla ve světě i v lidských duších díra a tu od té doby naplňují samé špatné věci. Marxismus-leninismus, třídní boj, fašismus, konspirační teorie a víra ve spasitele. Lenin, Stalin, Hitler, to byly hodně krajní polohy, ale v té mírnější podobě je to u nás třeba Babiš, kterému se daří držet si své ovečky pohromadě i díky tomu, že jim každé ráno káže, co si mají myslet a co mají říkat. Babiš je jejich spásou, jejich berličkou, se kterou se jim lépe prochází dnem a životem. Je to jejich vina, že tu berličku potřebují? Řekla bych, že ne. Takoví potřební tu byli odjakživa, kteří potřebovali útěchu. Vyrostli v tom, není jim dáno, aby byli jiní. Je ale vina a obří hřích Babiše (a jemu podobných), že těm lidem otravuje život nenávistí, rozdmýcháváním závisti a strachu, které lidé už beztak mají v sobě. Do určité míry to máme v sobě všichni, ale dokážeme se s tím nějak vypořádat, nebo to dokonce použít jako hnací motor.

Rozhodně nejsem tradičně věřící, ani v žádné církvi. O tom vůbec můj komentář není. Je o tom, že nemalá část lidí u nás nestíhá, nerozumí dnešní době, nedokáže se pořádně uplatnit a má pocit, že si svůj život neřídí, že ani nemůže. A přes všechnu rovnost u nás to je do určité míry pravda. Prostě jim něco chybí - dostatek odvahy, fištrónu, vzdělání, umu, rozhledu, zkušeností atd. k tomu, aby začali podnikat či se přestěhovali na druhý konec republiky. Někdy jsou jejich vazby k místu a příbuzným tak silné, že to my třeba ani nedokážeme pochopit. Jsou jiní než my a proto nerozumí nám a my nerozumíme jim. Lidé jako Babiš toho využívají a štvou je proti nám, ale současně štvou i nás proti nim. Pro nás jsou brzdou demokracie a pokroku. Jenže představme si situaci, že jdeme na výlet, na výpravu, a někdo začne kulhat, není mu dobře, došly mu síly. Co uděláme? necháme ho tam? Dorazíme ho? To těžko. Budeme se snažit udělat všechno pro to, aby nám stačil, pomůžeme mu. A o tom to je. Naprosto nám chybí tento pohled. Naprosto postrádáme náhled na to, co prakticky polovina lidí u nás potřebuje, jak vnímá svět. Chybí nám vědomí, že jejich základní nastavení a vnímání světa je stejně legitimní jako to naše. A rozhodně tím nehájím ani příklon k náckovství, ani ke komunistům, či dokonce k Rusku. Když to nebudeme my a námi preferovaná politická reprezentace, kdo dá těm lidem pocit klidu a jistoty, chopí se toho někdo jiný. Resp. on se toho už dávno někdo jiný chopil a ty nůžky ještě víc rozevřel. A přitom jde často jen o plané sliby, které ale ti lidé potřebují, uklidňují je.

Rozhodně není potřeba vytvářet ještě víc nárokovou společnost, naopak, to povědomí je potřeba změnit, snížit, ale dát lidem trochu jistoty a pocit, že se mohou dovolat. U části věčně ukřivděných lidí to nepůjde, ti budou vždy kořistí Okamurů, Maláčových, Rajchlů a Konečných, ale valná většina těch lidí, kteří potřebují víc jistot, než mnozí druzí, jsou obyčejní prodavači, zdravotníci, řemeslníci, učitelé, ženy a muži na mateřské, důchodci, dispečeři, dělníci i konstruktéři. Lidé, kteří jsou kolem nás, denně chodí do práce a starají se o svůj život. Stejně jako to děláme my.