Přeskočit na hlavní obsah

Čtyři týdny světové války

Před čtyřmi týdny jsem otevřela počítač a zjistila, že je válka, protože na Ukrajinu vtrhla ruská vojska. Bylo mi hned jasné, že tato válka se nás bytostně dotkne a ano, blesklo mi hlavou, že to může být začátek války světové, už třetí v pořadí.

Během pár dnů se ukázalo, že to skutečně je světová válka, protože k mému překvapení a velké radosti se nám srozumitelný a civilizovaný svět ve velmi krátké době postavil za Ukrajinu a proti agresorovi. kterého odsoudil. Mimo Číny (a pár dalších zemí), o které samozřejmě nelze říct, že by nebyla civilizovaná, ale příliš srozumitelná pro nás není. A nejspíš ani sama pro sebe ne.

Den za dnem je čím dál zřejmější, že Rusko neválčí jen proti Ukrajině, ale proti celému světu. Je mu už všechno jedno, Rusko pochopilo, že se svým "nečestným a nesportovním" chováním vyloučilo ze společenství států, tvořených slušnými a mírumilovnými lidmi. A jako zlobivý chlapec ve třídě, napomenutý třídní učitelkou i ředitelem školy, jedná podle hesla "když nedokážu být nejlepší, budu alespoň nejhorší".

A přesně tak Rusko koná. Zabíjí děti, těhotné ženy, staré lidi i hrdiny, kteří za sebou mají pohnutý osud. Zabíjí táty od rodin a i mladé kluky, kteří by se teď na jaře měli vodit s holkou za ruku a hledat tu nejoschlejší mez.

Jsme ve světové válce, i když si to mnozí nechceme ještě připustit. Vždyť přece žádná světová válka vyhlášena nebyla!

Ale ona vyhlášena byla. Vyhlásili jsme ji my všichni, kdo s roztahovačností Ruska a agresivní invazí jeho vojáků na území svébytné Ukrajiny nesouhlasíme. Všichni lidé, kteří pomáhají penězi, dary či osobním nasazením. Vyhlásily ji Rusku všechny firmy, které se dokázaly vzdát části svých zisků, někdy nemalé, a zavedly proti Rusku ekonomické sankce. Proti Rusku stojí všechny státy evropského společenství, USA, Austrálie a mnoho a mnoho dalších států z celého světa. Všichni ti, kdo posílají Ukrajině jakoukoli pomoc. Humanitární, ale i zbraně. Zbraně, které mají zabránit tomu, aby té humanitární pomoci bylo zapotřebí.

Svět se navždy změnil a ještě se změní. Jako tomu je po každé velké válce. Ale teď v ní ještě jsme. Už ji cítíme, všechno je dražší a nejspíš ještě bude. Jako je tomu vždy ve válce. Proto prosím vydržme a dále podporujme Ukrajinu. Čím dřív Putin skončí nebo alespoň bude zpátky v Rusku, tím lépe pro nás všechny.

Ukrajina dnes bojuje za nás všechny. Naší podporou Ukrajiny bojujeme za Ukrajinu i za nás všechny. Věřím, že to nevzdáme a v této nevyhlášené světové válce zvítězí ti, kdož jsou pro demokratický a svobodomyslný svět, pro naši budoucnost.

Komentáře

Okomentovat

Děkuji vám za návštěvu i za vaše komentáře. Vave

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nejnudnější obchoďák

 Můj milý anděli, dnes mám pocit, že jsem taky skoro něco jako anděl. No posuď sám. Přes včerejší burčákový exces jsem se rozhodla nevzít slovo zpět a vyrazila jsem s Vaškem na dávno slibovaný „výlet“ do nového, údajně největšího autobazaru široko daleko. Není to daleko od nás, o to ale nejde. Hloubku mé lásky a oddanosti k manželovi může pochopit a docenit jen ten, kdo podobně jako já rozeznává auta výhradně podle barvy a dělí je maximálně na osobáky a náklaďáky. Když jsme pro mě před víc než třemi desítkami let kupovali první, samozřejmě ojeté auto, jediný můj požadavek byl, aby bylo červené a mělo rádio. Ten první požadavek byl myslím důsledkem příběhů o Krtečkovi, které jsem sledovala v dětství, ten druhý pak výrazem mé zastydlé pubertální touhy žít západním způsobem života. Když jsme kupovali naše poslední auto, chtěla jsem hlavně, aby jezdilo, a mým tajným snem byla automatická převodovka, protože v mém drahém Gécovi šla špatně zpátečka a já měla potíž...
6 komentářů
Celý článek

"Nečekaným vítězem povodní je ministr Válek"

  Ano, takto hloupě nazval svůj komentář na Seznamu Martin Caban. Jako by snad povodně byly politickým kolbištěm, jako by snad povodně byly zbraní, kterou lze bojovat a s její pomocí v politickém souboji zvítězit.  Když jsem si titulek přečetla, neudělalo se mi dobře, všechno se ve mně sevřelo. Zase jsem byla zpátky v časech, kdy jsem denně slýchala o třídním boji a vítězství pracujícího lidu, o vítězství dobra, rozuměj socialismu po celém svět. O vítězství dobra, v jehož jméně byli lidé trestání, zavíráni a zabíjeni. Ne, samozřejmě, tak daleko to dnes nejde. Ale musím myslet na to, že slova vždy připravovala půdu pro činy  a ta slova jsou na naší politické scéně čím dál častěji militantní a ještě militantnější. Bojujeme za vás, zaznívá prostorem, porazíme je, zvítězíme, zatrhneme jim to, nandáme jim to... Kdy a proč se začala taková slova zase objevovat? Od koho? V roce 1989 skončila totalita a prostor dostala demokracie. Demokracie, která podle mě neznamená, že všichni ...
Okomentovat
Celý článek

Chyby dělají člověka

 Můj milý anděli, naposledy jsem naše rozmlouvání zapsala ještě předtím, než jsem tě na zimu uklidila domů. A protože letos jaro letos začalo přicházet hodně brzy, tak už jsi od půlky února zpátky na svém místě. A jako každý rok máš nové vlasy z ovčích česanců. Ale ono je jedno, kde vlastně zrovna jsi, protože já s tebou rozmlouvám denně. A občas si i říkám, že tohle určitě musím zapsat. Pro sebe, abych to nezapomněla, a možná i pro někoho jiného. Jenže s tím je potíž, protože čím jsem starší, tím silnější mám pocit, že lidské zkušenosti jsou nepřenositelné a že je troufalost s těmi vlastními lidi zatěžovat. Ale tohle téma mi leží v hlavě několik měsíců a zrovna před pár dny jsem ho potkala na facebooku, tak si říkám, že bych to naše rozmlouvání tentokrát zapsat mohla. To o chybách. Chyby jsou něco, co nám dokáže hodně komplikovat život. Tím, že je děláme, samozřejmě, ale ještě mnohem víc tím, jak se k nim stavíme, jak je nepřijímáme, jak se jich bojíme. Přitom chyby jsou něco, co ...
1 komentář
Celý článek