Ani se nepamatuju, kdy jsem cítila takovou hrdost na nás Čechy i na naše politiky. Tedy na většinu z nich. Ano, když se na jaře 2020 šily masově roušky, tak to byl také skvělý pocit a hrdost na všechny ty šikovné švadlenky. Ovšem co předváděl náš premiér, kterému nepřišli ti, kteří přijít měli, přestože on tak makal a makal a trojjediný Havlíček taky, to byl obraz bídy a utrpení.
Vůbec si nedovedu představit, co by se dělo, kdyby v okamžiku napadení Ukrajiny Putinem byl Babiš ještě premiérem. Vlastně si to představit dovedu. Motýle a sysle by lítali vzduchem a nakonec bychom se dozvěděli, že za všechno může Kalousek a Piráti.
Petr Fiala mě mile překvapil už ve volební kampani a po vítězství koalice Spolu a PirStan ve volbách do poslanecké sněmovny to několikrát zopakoval. Líbí se mi, jak vystupuje v rámci Evropské unie. Bez hysterických výkřiků, nepodložených fakty či přímo v rozporu s nimi, dokázal, že hlasu České republiky ostatní evropské země nejen naslouchaly, ale že se také podle něj řídily. A to není málo v uskupení, kde jsou "velcí hoši" zvyklí na to, aby se věci děly podle nich.
Teď se náš premiér vydal do Kyjeva, který je ostřelován ruskou okupační armádou, aby navštívil a podpořil ukrajinského prezidenta, který proti Putinově Rusku brání nejen Ukrajinu, ale i naši republiku a celou západní demokratickou kulturu.
Jsem na našeho premiéra Petra Fialu hrdá. Hodně hrdá. Tak hrdá, jako jsem bývala na Václava Havla, když byl prezidentem České republiky. Naším prezidentem. Mým prezidentem.
Komentáře
Okomentovat
Děkuji vám za návštěvu i za vaše komentáře. Vave