Láska plná stehů, aneb České ženy jsou skvělé

Je to už pár let zpátky, tak ani přesně nevím, jak a kde ke mně Eliška přišla. Každopádně jsem se jednoho dnes ocitla snad v Dejvicích v bytě, který vyklízela před stěhováním. A v něm bylo plno krabic s látkami, které mi nezištně nabídla pro šití dek z lásky i na mé art quilty. Od té doby se zájmem sledujeme přes fb své zahrady i další aktivity. I když jsme měly odlišné názory na covid a dění kolem něj, uchovaly jsme si vzájemný respekt a já jsem za to ráda. Eliška má cit pro zahrady a je to skvělá ženská. V současnosti bydlí se svou sestrou a se svou více než stoletou maminkou v jednom domě a postupně si zrekonstruovala vlastní byt. Už byl téměř hotový, když přišel Putinův útok na Ukrajinu.

Eliška ve svém novém bytě nabídla ubytování ženě z Ukrajiny, která je přes sňatek spřízněná s Eliščinou širší rodinou a která uprchla před válkou ze své vlasti se dvěma holčičkami. Pak se podařilo dostat za hranice i její sestru se dvěma syny, a také matku obou žen, babičku dětí. Dohromady sedm lidí, se kterými Eliška nepočítala, ale dělá všechno proto, aby mohli všichni zůstat spolu. Nakoupila skládací postele i lůžkoviny a přes facebook sháněla pro děti knížky. Slíbila jsem jí, že se po nich podívám. A pak mě napadlo, že pro "její" děti ušiju polštářky. 

Nebyl to tak úplně můj nápad, inspirovala jsem se akcí Bohemia Patchwork Klubu (BPK), o které jsem se bohužel dozvěděla na poslední chvíli, a už jsem do ní nemohla přispět svým polštářkem pro ukrajinské děti.

Šití polštářků je skvělý nápad. Všechny děti mají rády věci, které jsou jen jejich. Ale děti uprchlíků z Ukrajiny musely téměř všechny své věci nechat doma. V místech, do kterých se často nebudou moct už nikdy vrátit, protože ta místa přestala existovat. 

Ušiju polštářky-mazlíky do postele pro všechny čtyři děti, napsala jsem Elišce, a pak mě napadlo, že by bylo skvělé, kdyby děti měly i svou patchworkovou deku. Už mnoho let šiju deky pro spolek Deky z lásky a z ohlasů maminek vím, jak deky pomáhají nemocným a postiženým dětem, když třeba musí jet do nemocnice, jak všechny děti mají své deky rády. 

Napsala jsem výzvu na facebook a během pár hodin jsem měla nejen švadlenky na ušití dek pro všechny čtyři děti, ale i nabídku ušití dalších dek. Taky jsem dostala žádost o deku pro malou Sofii, která se narodila teprve 1. března tohoto roku. I pro to miminko se našla švadlenka a další ochotné švadlenky jsem upozornila na maminky s dětmi, které našly ubytování v Javoříčku.

Psala jsem předevčírem o tom, jak jsem hrdá na našeho premiéra i na české lidi. Dnes musím dodat, že jsem zvláště hrdá na české ženy, které soucítí s ženami, dětmi i ostatními uprchlíky z Ukrajiny sužované putinovými vojáky. Jsem hrdá na všechny šikovné ženy, které ušijí a darují ukrajinským dětem deky, jež je zahřejí nejen na těle, ale také na duši. Deky, ve kterých bude zašitá láska, soucit, podpora a úcta k životu i ke statečným lidem z Ukrajiny.

Občas potkávám ve virtuálním prostoru reakce některých žen, které závidí uprchlíkům vstup do ZOO za korunu i příspěvek na živobytí a kterým se nelíbí, že děti sem nepřicházejí zabalené v hadrech, stejně jako by měly být v hadrech oblečené jejich matky. Ale já věřím, že těchto žen je jen pár, že je to závistivá a zahořklá menšina, která nevěří v solidaritu. Věřím v to, že české ženy jsou většinou skvělé a mají velké srdce. Děkuju jim za to.