Přeskočit na hlavní obsah

Předpověď počasí

Byly zimy velice sněžné, dokonce v tomto tisíciletí byly, a já jsem s nadějí sledovala předpověď počasí, kdy to už konečně skončí. A ono, ne sníh se valil ještě v březnu a dubnu. 
Byly dny v červnu, kdy pršelo a pršelo tolik, že všude v naší rokličce v Modřanech, kudy jsem chodívala na vycházku se psem, tryskaly ze země malé pramínky vody. Tehdy jsme si koupili první sušičku, protože každé prádlo stačilo zasmrádnout dříve, než začalo alespoň trochu prosychat.
A bylo sucho a vedro trvající měsíc, nedalo se spát a tráva byla spálená na drn. I tehdy jsem pravidelně sledovala předpověď počasí, abych věděla, kdy už bude konečně konec teplotám, které pro mě vždy znamenají strnulé přežívání za zavřenými okny a zataženými závěsy.
Ale nikdy by mě nenapadlo, že na rozhraní mezi zimou a jarem mě bude zajímat ne kdy přijdou teplé jarní dny, ale jak moc bude zima uprchlíkům z Ukrajiny a jestli zmrzlá půda neusnadní postup ruských vojáků ke Kyjevu. A taky kam směřuje proudění vzduchu, tedy kam by směřovala radiace, kdyby Rusové poškodili některou z ukrajinských jaderných elektráren. 
To by mě opravdu nenapadlo, ne po roce 1989. 
Kde jsme jen udělali chybu? 

Komentáře

Okomentovat

Děkuji vám za návštěvu i za vaše komentáře. Vave

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nejnudnější obchoďák

 Můj milý anděli, dnes mám pocit, že jsem taky skoro něco jako anděl. No posuď sám. Přes včerejší burčákový exces jsem se rozhodla nevzít slovo zpět a vyrazila jsem s Vaškem na dávno slibovaný „výlet“ do nového, údajně největšího autobazaru široko daleko. Není to daleko od nás, o to ale nejde. Hloubku mé lásky a oddanosti k manželovi může pochopit a docenit jen ten, kdo podobně jako já rozeznává auta výhradně podle barvy a dělí je maximálně na osobáky a náklaďáky. Když jsme pro mě před víc než třemi desítkami let kupovali první, samozřejmě ojeté auto, jediný můj požadavek byl, aby bylo červené a mělo rádio. Ten první požadavek byl myslím důsledkem příběhů o Krtečkovi, které jsem sledovala v dětství, ten druhý pak výrazem mé zastydlé pubertální touhy žít západním způsobem života. Když jsme kupovali naše poslední auto, chtěla jsem hlavně, aby jezdilo, a mým tajným snem byla automatická převodovka, protože v mém drahém Gécovi šla špatně zpátečka a já měla potíž...
6 komentářů
Celý článek

Anděl číslo 14

Jednoho dne mi začalo u plotu naproti mému křesílku něco chybět a to něco byl anděl. Hledala jsem ho na internetu, andělé jsou přece všude, a taky jsem ho tam našla. Jmenuje se Anděl číslo 14 a pochází z Atelieru Petrlenka. Anděl, který se narodil zjevně pro toto místo a pro mě. Kdysi jsem občas psávala Sally nebo prezidentovi. Pohříchu tomu socialistickému, ale jiný tehdy nebyl k mání, Ostatně, bylo to jen v duchu a určitě je to už dávno promlčeno. Mé dopisy bývaly dlouhé, spletité, s mnohými odbočkami a podrobnostmi, a psávala jsem je i několik dnů, dokud jsem se ze svých hříchů, nejistot, křivd, trápení a ústrků nevypsala. Později jsem stejně dlouze mluvila s tátou nebo s mou první fenkou Píďou, kteří mě neviditelně doprovázeli, kdykoli jsem je potřebovala. Až o hodně později jsem si uvědomila, že vlastně hovořím sama se sebou. Dělám to čím dál častěji. Možná je to tím, že můj čas je už svobodný. Možná je to zahradou, ve které často sedávám a vedu dialog sama se sebou i s okolním sv...
Celý článek

Sytit duši

 Možná si někdo řekne, že je to nějaký ezo blábol, ale já vím, že tomu tak není, i když je to velice podivné a zvláštní. V noci, někdy kdy teprve začínal můj narozeninový den, jsem se ocitla v tom křehkém stavu mezi sněním a bděním, který rezonoval otázkami: Proč jsi na světě? Co tu vlastně máš dělat? O čem je život? Co je tvým úkolem? Těžko říct, jestli se někdo ptal mě přímo, nebo jsem naslouchala cizímu rozhovoru, nejspíš to bylo obojí. A taky nevím, zda jsem odpovídala já, nebo jsem tu odpověď jen zaslechla, zaznamenala. A ta odpověď zněla: Máš sytit (svou) duši. A já jsem hned a naprosto přesně věděla, co je tím myšleno. Celý ten stav připomínal něco, co jsem zažila před pár lety ve tmě, navazoval na to. Tehdy jsem snad každý den ze svého šestidenního pobytu měla nějakou vizi. Jako by se rozhrnul závěs a já jsem mohla zahlédnout něco, co jsem dříve neviděla. Odkryly se vždy v nějaké oblasti všechny vazby, skutečnosti, souvislosti, bylo to světelné, jasné, by...
Okomentovat
Celý článek