Byly zimy velice sněžné, dokonce v tomto tisíciletí byly, a já jsem s nadějí sledovala předpověď počasí, kdy to už konečně skončí. A ono, ne sníh se valil ještě v březnu a dubnu.
Byly dny v červnu, kdy pršelo a pršelo tolik, že všude v naší rokličce v Modřanech, kudy jsem chodívala na vycházku se psem, tryskaly ze země malé pramínky vody. Tehdy jsme si koupili první sušičku, protože každé prádlo stačilo zasmrádnout dříve, než začalo alespoň trochu prosychat.
A bylo sucho a vedro trvající měsíc, nedalo se spát a tráva byla spálená na drn. I tehdy jsem pravidelně sledovala předpověď počasí, abych věděla, kdy už bude konečně konec teplotám, které pro mě vždy znamenají strnulé přežívání za zavřenými okny a zataženými závěsy.
Ale nikdy by mě nenapadlo, že na rozhraní mezi zimou a jarem mě bude zajímat ne kdy přijdou teplé jarní dny, ale jak moc bude zima uprchlíkům z Ukrajiny a jestli zmrzlá půda neusnadní postup ruských vojáků ke Kyjevu. A taky kam směřuje proudění vzduchu, tedy kam by směřovala radiace, kdyby Rusové poškodili některou z ukrajinských jaderných elektráren.
To by mě opravdu nenapadlo, ne po roce 1989.
Kde jsme jen udělali chybu?
Komentáře
Okomentovat
Děkuji vám za návštěvu i za vaše komentáře. Vave