Můj milý anděli, dnes se na tebe obracím s těžkým srdcem. Už dva dny se pokouším sobě i druhým osvětlit jednu záležitost a ráda bych věděla, jak to vlastně je. Mám v zahraničí přítele, vrstevníka. Je to duchovní člověk a učitel, skvělý muzikant a pro mě to byl člověk velice inspirativní, láskou naplněný. Teď jsem u něj na fb zdi narazila na kratičké video. Dva malí hošíci se na sebe mračí, čela opřená o sebe, pak se na sebe usmějí a obejmou se. Hezké video, chce se říct, ale... ale jeden ten hošík má na tváři nakreslenou ruskou a ten druhý ukrajinskou vlajku. Pro jistotu jsou tyto vlajky ještě zopakované dole a mezi nimi je srdce ovázané stuhou. Video nedoprovází žádný text, jen hudba.
Musela jsem se zeptat (pomocí překladače, kdybych se cizí jazyky učila, nemusela jsem... to dělat), zda ten ruský hošík už vrátil všechny ukradené hračky a nahradil ty rozbité. A jak se to s mrtvými příbuznými toho ukrajinského chlapce, kdo je nahradí? Rozvinula se z toho dlouhá debata a já jsem z ní rozpačitá a smutná. Kdybychom jen a výhradně mluvili jeden o voze a druhý o koze, tak by to nakonec bylo i v pořádku, protože duchovní pohled je možné mít i zcela... no duchovní, odtržený od reality. Jenže v té diskuzi se na druhé straně míchala jablka s hruškami. Podiv nad tím, že každý ze všeho obviňuje Rusko a nic mu neodpouští, a že za převratem na Ukrajině jsou cizí (americké, NATO) síly a podobná tvrzení jsou pro mě prostě na hony vzdálena od duchovního se povznesení.
Kdybych řekla, že mě to u tohoto člověka zaskočilo, tak bych neřekla úplnou pravdu, protože u lidí z duchovní (či ezo, chcete-li) scény se bohužel s podobným náhledem na ruskou okupaci Ukrajiny dá setkat dost často. A přesto, zaskočilo mě to. Nejvíc asi to, že jsem nedostala odpověď na žádnou svou otázku, hlavně na tu, zda by objal člověka, který mu vtrhne do domu, zabije rodinu, zničí zařízení. Že se mi nedostalo vysvětlení jeho tvrzení, že za válkou stojí jiné síly. Že jsem zaznamenala náznak zlehčit naši zkušenost s rokem 1968, protože nebyla moje osobní. Ale ona byla, já už toho totiž opravdu dost pamatuju. A hlavně, že nebylo proneseno ani slovo odsouzení za mrtvé děti, matky, otce, za mrtvé lidi z Ukrajiny.
Jak šla diskuze dál, uvědomila jsem si, co mi ještě vadí. To zneužití dětí k manipulaci. Nesnáším, když se zneužívají děti (a zvířata) pro reklamu. Nesnášela jsem a nesnáším, když se děti zneužívaly pro propagandu, ať už byla komunistická/socialistická nebo nacistická. Tyto diktatury měly děti obzvlášť v oblibě.
A navíc, ten chlapec s ukrajinskou vlajkou na tvářičce, nebo jiný, bez vlaječky... Musím se ptát, žije ještě ten chlapec?
Jistě, děti se mají objímat a hrát si spolu, zpívat a tančit - když je mír. Když zrovna otcové jednoho z chlapců nestřílejí na rodinu toho druhého chlapce, na toho druhého chlapce.
Chápu touhu lidí po míru a klidu a chápu, že děti jsou toho symbolem. Ale ne tohle video, ne v této chvíli, kdy děti na Ukrajině umírají. Tohle zvrácenost, tohle je morální kýč.
Tak to vidím já, anděli můj. Trápí mě, že můj hlas nebyl vyslyšen. Ale těší mě, že jsem dokázala říct svůj odlišný názor člověku, kterého si vážím za to, že mi pomohl, abych dokázala otevřeně říkat svůj odlišný názor lidem, kterých si vážím.
Tak to vidíš, anděli, takhle je teď složitý svět. Hroutí se přátelství a ztrácejí se iluze. Jeden o druhém si často začneme myslet, že ten druhý je divný. Protože my, protože já, já přece všechno vidím dobře a jasně.
A tak se dohadujeme a rušíme facebooková přátelství, protože...
A možná pak někdo přijde a řekne, tak se na usmířenou obejměte.
Anděli, má pravdu? Nebo pravdu nemá? Co ty na to, anděli?
Komentáře
Okomentovat
Děkuji vám za návštěvu i za vaše komentáře. Vave