Matky jsou nejen krkavčí

(psáno na pokračování od začátku dubna)

Tak to vidíš, anděli, nejdřív jsem měla málo času a jsem onemocněla. Kdyby jen šlo o fyzické potíže, tak by to šlo, ale jakási mlha mi zahalila hlavu. Zajímavé je, že jsem na to přišla, až když dnes dopoledne zmizela (6.4.). Nicméně už včera jsem během dřímání sjížděla internet, hlavně facebook. A představ si, že jsem narazila na post jedné matky krkavčí, a protože z toho zase čouhala relativizace toho, co Rusko páchá na Ukrajině, tak jsem musela napsat reakci, ke které ostatně byli čtenáři vyzváni. No a znáš to, něco napíšeš, jiný odpoví, a vlákna se větví a jsou nepřehledná. Zvláště na mobilu, který si často píše co chce, za stavu, kdy má mysl byla zastřená. Ne, samozřejmě, že se mi nepomátly názory, jen ty formulace pokulhávaly.

Když jsem dnes konečně otevřela tento blog, tak jsem chvíli přemýšlela, zda nemám napsat úvahu z 30. března, ze které je uložen jen název Tichá pošta z Putinovy dílny. Měl reagovat na to, co jsem četla ten den na facebooku. Ale protože jde v zásadě o totéž jedovaté podhoubí, rozhodla jsem se pro slovo matka v názvu.

Matka. Kdo z nás se ve škole neučil o Čapkově hře? Možná ji někteří viděli v divadle, nebo shlédli film. Tato matka nerelativizuje zlo, nepopírá ho, ona se proti němu postaví i za cenu možné ztráty posledního syna. Srovnej s tímto...

Hned snad v prvním týdnu po začátku ruské invaze na Ukrajinu jsem četla na fb jedné mladé matky dvou dětí něco hrůzného. Citace bude nepřesná, jak jsem teď zjistila, na oné zdi už to naštěstí není. "Kde jste byli, (vy, kdo pomáháte ukrajinským matkám), když nás tu kvůli covidu dva roky terorizovali?" Byla jsem z toho v takovém šoku, že jsem k tomu nebyla schopná něco napsat. Dokonce jsem uvažovala o tom, že prostě toto "přátelství" zruším, ačkoli to dělám naprosto výjimečně. Dnes mě potěšilo, že ten post už zmizel, i když stále nechápu, jak vůbec mohl napsán. Že ho napsala ta jemná žena, dobrá matka.

Zmiňuju ho především proto, že ilustruje propojení mezi antivakcery, antirouškaři, anticovidovými lidmi. A že je z něj jasně čitelná obrovská ukřivděnost, kterou si v sobě spousta lidí nese z doby covidové, která ale ještě neskončila, i když teď je tématem číslo jedna válka na Ukrajině. Pamatuješ, milý anděli, co jsem řekla v půlce ledna 2020, když to začalo v Číně? Že ta nemoc navždy změní celý svět a bude trvat tři roky. Právě jsme v tom třetím...

Zpátky k matkám. Rozepsala se ta Krkavčí na své zdi a ptala se, zda je v pořádku někoho nahlašovat, tedy vlastně udávat za jiné názory, prezentované veřejně. A toho všeho čouhala relativizace a snad není tak zle, když si někdo o Ukrajině myslí něco jiného... Co asi tak jiného, vřelo to ve mně, že si to jako udělali sami, nebo že to všechno bylo jinak, nebo že západ Putina k válce dohnal, nebo co všechno ještě jsou schopni si tito lidé vymyslet na popření reality, přestože v Buči i jinde leží na ulici zavraždění lidé. Stejní jako náš soused, stejní jako my. A to jen proto, že ze stejných zdrojů čerpali informace o covidu, a ty byly v pořádku, takže popírání zvěrstev na Ukrajině je jistě také v pořádku.

A tak jsem na tu zeď napsala a hned tam bylo tolik dalších zpochybňovačů a já jsem o nich s Tebou, milý anděli, chtěla mluvit hned, hned, ale měla jsem takovou zimnici, že jsem se netrefila ani na klávesnici, a usínala jsem ne jako princezna na sedmi poduškách, ale pod nimi, a na rukou jsem měla vlněné rukavice.

Už je lépe natolik, že se chci ze sebe dostat téma, které ve mně kvasí jako tříska pod nehtem. Všechny formulace se mi už z hlavy bohužel vykouřily, zbyl jen pocit, některé střípky.

Třeba jak psala jedna jistá, že si vyhledává informace a že má kritické myšlení, kdežto ostatní věří státní propagandě. To mi vždycky vyrazí dech, ta namyšlenost a nabubřelost pocházející z vlastního přesvědčení, jak je pisatel chytrý, chytřejší než my tupé stádo. A vůbec mu nedochází, že ze slovníku a z formulací se pozná zdroj, ze kterého čerpá, a že ten slovník používají všichni ti další chytří se správnými zdroji a kritickým myšlením. Ale ono stačí to, že se kritickým myšlením ohánějí, jako by to byl jejich osobní vynález, Jako by to bylo vysvědčení se samými jedničkami.

Zajímavý je také pohled těchto diskutujících lidí na zákony. Nemusí je dodržovat, protože... No, nejlepší bude ocitovat: "Cokoliv, co jde proti memu moralnimu presvedceni nejsem povinna dodrzovat, pokud zitra vyjde zakon, ze kazdy kdo nena rousku ma byt zastrelen, tak ja to proste nebudu delat a opravdu si nemyslim, ze bych to mela delat aspoñ do doby, nez se zakon zmeni, ano byl to extremni priklad, Ale plati uplne stejne i na ty ne-extremni. Moje osobni moralni integrita je nad veskere zakony, pokud Toto nechapeme nejsme svobodni."

To byla reakce na má slova, že zákony dodržovat musíme, a pokud se nám nezdají, tak máme usilovat o jejich změnu třeba tím, že budeme oslovovat své poslance. Po té směšnosti se zastřelením - ne, takový zákon v demokracii prostě nevyjde, to je příklad z totality - následovalo několik dalších příkladů. Ovšem také z totality, například hitlerovské. Diskutující si pletou jablka s hruškami. Totalitní zákon, který z podstaty věci nemá člověk možnost změnit, je někdy dokonce nutné porušovat, aby se člověk cítil poctivě. V demokracii se zákon musí respektovat, protože demokracie je na tom postavena, ovšem občané mají nejen právo, ale i povinnost tlačit na změnu zákonů, které nejsou v pořádku. Tečka. Dokud si každý z nás bude myslet, že ten či onen zákon může porušovat, protože se mu nelíbí, tak tím na demokracii plive a ničí ji. Pokud si chce někdo zachovat svou morální integritu tím, že nechce respektovat zákony společenství, ve kterém žije, nechť prosím hledá společenství, které funguje zcela bez zákonů. Myslím ale, že bude obtížné takové najít. Protože tohle jsou jen sobecké kecy, nic víc.

Teď ale přímo ke Krkavčí matce. Proč ji jmenuji přímo, když ostatní zůstávají 

v anonymitě? Protože ona si nechává, stejně jako spousta dalších lidí, za šíření svých myšlenek a názorů platit. Po několika zkušenostech z ezo světa, ze světa, který tvrdí, že napomáhá duchovnímu růstu, jsem se rozhodla, že to prostě nemůžu přecházet. Právě kvůli té zahořklé matce v úvodu, kvůli stovkám  tisícovkám dalších. Vždyť, pokud je duchovní učitel dobrý a jde mu o věc, měly by takové rozjitřené duše tišit, rozpouštět jejich frustraci, vést je k nadhledu. Místo toho je mnohdy vidět živení strachu a vzteku lidí, kteří pak mají potřebu se ke svému vůdci o to více přimykat. Každý člověk, který se svým (zejména duchovním) slovem živí, musí nést za jeho dopady svou odpovědnost. Jinými slovy, každý musí zvážit svá slova na vážkách. 

Krkavčí matka nakonec v diskuzi v reakci na má slova napsala, cituji: "Domnívám se, že tyhle dva pojmy nezaměňuju, jen se možná neshodneme v jejich definicích (klidně napište tu svou). Svobodu slova definuji negativně (nikomu by neměl být nucen říkat, co nechce a zároveň nikdo by neměl být nucen poslouchat, co nechce). Se lžemi a propagandou mám mimo oblast matematiky problém v tom, že není snadné ji jednoznačně definovat. Dle mého i zde je propaganda. A jako největší nebezpečí propagandy vnímám to, že když v ní člověk žije, tak je takřka nemožné ji rozpoznat."

Paní matko, aby to nezapadlo v diskuzi:

... Ukrajina ani NATO nenapadly Rusko, nepřekročily jeho hranice a nevraždí tam civilisty. To je základ. Jinak jsem si všimla, že s přijímáním reality na Ukrajině mají větší problém antirouskari, antivaxeri a anticovidoví lidé. Je pro je těžké najednou připustit, že zdroje, ze kterých čerpali, by najednou měly lhát o Ukrajině. Člověk, který zpochybňuje fakta o Ukrajině, by musel mít sílu nahlédnout, že dělá přesně to, co Rusko chce. Zpochybňuje státní struktury a demokracii, stejně jako to dělal v době kovidu. Půvabné je, že tito lidé nás ostatní často označují za ovce, aniž by si jen připustili, komu a čemu slouží.

... V té negativní definici to asi bude, paní Veroniko. Cokoli, co je definováno jako negativní, je v zásadě špatné. Vždycky je přece na začátku absolutní svoboda, která se zákonnými normami zúží tak, aby ta svoboda zůstala zachována rovnoměrně všem. Vy mluvíte o něčem, co se podobá přidělování uživatelských práv v systému. Ta se nejlépe stanoví tak, že se vše zakáže a pak se jednotlivá práva otevírají. ... Aby nikdo nemusel poslouchat, co nechce? Není to v rozporu s právem na informace a s povinností informovat? Představte si třeba informace před operací. Musí být poskytnuty, ať je někdo chce poslouchat, nebo ne. Takové informace obsahují všechny příbalové letáky, například.

... Ještě k té negativní definici svobody slova. Takže vy jinými slovy říkáte, že například nemáme nikomu vykládat o holocaustu a jiných zločinech v průběhu historie. Protože to je něco, co bezpochyby nikdo slyšet nechce. Jenže tím, že to zamlčíte, tak se stáváte popíračem takových zločinů. A tím, že říkáte, že se nestaly, je vlastně schvalujete. Protože to jsou takové hrůzy, že se o nich mluvit musí. 

... Pardon, Veroniko, že píšu na pokračování. Takže negativně definovaná svoboda slova znamená, že se nebudou říkat lidem informace, které nechtějí slyšet. Takže budeme filtrovat realitu tak, jak se komu líbí. To opravdu myslíte vážně? 

... A ještě naposled. Píšu, jak mi docházejí myšlenky. Takže váš přístup ke svobodě slova je stejný, jako třeba u Putina, Stalina, Hitlera a jiných diktátorů. Ti také nechtěli a nechtějí některé věci slyšet, proto byli tak odtrženi od reality.