Přeskočit na hlavní obsah

Od Matěje k Jiřímu

 Od Matěje k Jiřímu uplynuly dnes dva měsíce. Dva měsíce, po které trvá válka na Ukrajině. Přesněji řečeno, jsou to dva měsíce, kdy ruští vojáci na pokyn ruského prezidenta Putina vtrhli na Ukrajinu a začali tam vraždit civilní obyvatelstvo. Děti, mnohé zcela maličké, jejich matky, babičky, otce i dědečky.

Dva měsíce se Ukrajina brání ruské invazi a dva měsíce ji Západ podporuje. Můžeme se bavit o tom, zda je to podpora dostatečná, nebo zda by mohla být větší (a já si myslím, milý anděli, že by být větší mohla, kdyby nejvyšší němečtí představitelé neměli tak úzké ekonomické vazby na Rusko a kdyby ve Francii zrovna neprobíhaly prezidentské volby), důležité ale je, že Západ za Ukrajinou stojí. Že Západ stojí sám za sebou; kdyby se na Ukrajinu vykašlal, zradil by veškeré principy, na kterých stojí naše kultura. Opravdu si nedovedu přestavit, nechci si představit, jak by se v takové civilizaci žilo. Zda by to vůbec šlo.

Proto musím a chci věřit tomu, že Ukrajina bude dále ze všech sil hájit svou vlast i budoucnost nás všech a že Západ si toho bude vědom. Že se někdo nepokusí na celé situaci vydělat bez ohledu na následky pro všechny. Protože takoví lidé se vždycky najdou. Říkám jim mistři skulinek, jejich typickým představitelem je třeba Andrej Babiš, který dokáže využít a zneužít všeho. Teď zrovna zneužívá války na Ukrajině a sází na to, že mu to přinese zisk v podzimních volbách do zastupitelstev obcí i do senátu a především v prezidentských volbách na začátku roku 2023.

Putin se pokusil zvrátit křehkou rovnováhu světa a zdá se, že mu to daří. Naštěstí ne tak, jak si to představoval. NATO se pravděpodobně rozšíří a Ukrajina se začlení do Evropy a časem i do EU. Chci a musím v to věřit, protože nemůžu připustit, že bych závěrečnou část svého života prožívala ve stejné nesvobodě, v jaké jsem žila v jeho prvních třech desítkách let.

Seděla jsem včera odpoledne na zahradě a prošívala quilt na téma Zahrada. Přesně tohle potřebuju, tohle mě naplňuje, tohle si přeju. Vlastně je to zcela nenáročné přání, a přesto je pro mnoho lidí z Ukrajiny neuskutečnitelné. Už nemají své domy a zahrady. Už nežijí.

Za měsíc bude slavit svůj svátek Jana. Možná je to pošetilost, ale já doufám, že v tu dobu bude už Ukrajina svobodná. Moc si to přeju.

Komentáře

Okomentovat

Děkuji vám za návštěvu i za vaše komentáře. Vave

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nejnudnější obchoďák

 Můj milý anděli, dnes mám pocit, že jsem taky skoro něco jako anděl. No posuď sám. Přes včerejší burčákový exces jsem se rozhodla nevzít slovo zpět a vyrazila jsem s Vaškem na dávno slibovaný „výlet“ do nového, údajně největšího autobazaru široko daleko. Není to daleko od nás, o to ale nejde. Hloubku mé lásky a oddanosti k manželovi může pochopit a docenit jen ten, kdo podobně jako já rozeznává auta výhradně podle barvy a dělí je maximálně na osobáky a náklaďáky. Když jsme pro mě před víc než třemi desítkami let kupovali první, samozřejmě ojeté auto, jediný můj požadavek byl, aby bylo červené a mělo rádio. Ten první požadavek byl myslím důsledkem příběhů o Krtečkovi, které jsem sledovala v dětství, ten druhý pak výrazem mé zastydlé pubertální touhy žít západním způsobem života. Když jsme kupovali naše poslední auto, chtěla jsem hlavně, aby jezdilo, a mým tajným snem byla automatická převodovka, protože v mém drahém Gécovi šla špatně zpátečka a já měla potíž...
6 komentářů
Celý článek

"Nečekaným vítězem povodní je ministr Válek"

  Ano, takto hloupě nazval svůj komentář na Seznamu Martin Caban. Jako by snad povodně byly politickým kolbištěm, jako by snad povodně byly zbraní, kterou lze bojovat a s její pomocí v politickém souboji zvítězit.  Když jsem si titulek přečetla, neudělalo se mi dobře, všechno se ve mně sevřelo. Zase jsem byla zpátky v časech, kdy jsem denně slýchala o třídním boji a vítězství pracujícího lidu, o vítězství dobra, rozuměj socialismu po celém svět. O vítězství dobra, v jehož jméně byli lidé trestání, zavíráni a zabíjeni. Ne, samozřejmě, tak daleko to dnes nejde. Ale musím myslet na to, že slova vždy připravovala půdu pro činy  a ta slova jsou na naší politické scéně čím dál častěji militantní a ještě militantnější. Bojujeme za vás, zaznívá prostorem, porazíme je, zvítězíme, zatrhneme jim to, nandáme jim to... Kdy a proč se začala taková slova zase objevovat? Od koho? V roce 1989 skončila totalita a prostor dostala demokracie. Demokracie, která podle mě neznamená, že všichni ...
Okomentovat
Celý článek

Chyby dělají člověka

 Můj milý anděli, naposledy jsem naše rozmlouvání zapsala ještě předtím, než jsem tě na zimu uklidila domů. A protože letos jaro letos začalo přicházet hodně brzy, tak už jsi od půlky února zpátky na svém místě. A jako každý rok máš nové vlasy z ovčích česanců. Ale ono je jedno, kde vlastně zrovna jsi, protože já s tebou rozmlouvám denně. A občas si i říkám, že tohle určitě musím zapsat. Pro sebe, abych to nezapomněla, a možná i pro někoho jiného. Jenže s tím je potíž, protože čím jsem starší, tím silnější mám pocit, že lidské zkušenosti jsou nepřenositelné a že je troufalost s těmi vlastními lidi zatěžovat. Ale tohle téma mi leží v hlavě několik měsíců a zrovna před pár dny jsem ho potkala na facebooku, tak si říkám, že bych to naše rozmlouvání tentokrát zapsat mohla. To o chybách. Chyby jsou něco, co nám dokáže hodně komplikovat život. Tím, že je děláme, samozřejmě, ale ještě mnohem víc tím, jak se k nim stavíme, jak je nepřijímáme, jak se jich bojíme. Přitom chyby jsou něco, co ...
1 komentář
Celý článek