Od Matěje k Jiřímu

 Od Matěje k Jiřímu uplynuly dnes dva měsíce. Dva měsíce, po které trvá válka na Ukrajině. Přesněji řečeno, jsou to dva měsíce, kdy ruští vojáci na pokyn ruského prezidenta Putina vtrhli na Ukrajinu a začali tam vraždit civilní obyvatelstvo. Děti, mnohé zcela maličké, jejich matky, babičky, otce i dědečky.

Dva měsíce se Ukrajina brání ruské invazi a dva měsíce ji Západ podporuje. Můžeme se bavit o tom, zda je to podpora dostatečná, nebo zda by mohla být větší (a já si myslím, milý anděli, že by být větší mohla, kdyby nejvyšší němečtí představitelé neměli tak úzké ekonomické vazby na Rusko a kdyby ve Francii zrovna neprobíhaly prezidentské volby), důležité ale je, že Západ za Ukrajinou stojí. Že Západ stojí sám za sebou; kdyby se na Ukrajinu vykašlal, zradil by veškeré principy, na kterých stojí naše kultura. Opravdu si nedovedu přestavit, nechci si představit, jak by se v takové civilizaci žilo. Zda by to vůbec šlo.

Proto musím a chci věřit tomu, že Ukrajina bude dále ze všech sil hájit svou vlast i budoucnost nás všech a že Západ si toho bude vědom. Že se někdo nepokusí na celé situaci vydělat bez ohledu na následky pro všechny. Protože takoví lidé se vždycky najdou. Říkám jim mistři skulinek, jejich typickým představitelem je třeba Andrej Babiš, který dokáže využít a zneužít všeho. Teď zrovna zneužívá války na Ukrajině a sází na to, že mu to přinese zisk v podzimních volbách do zastupitelstev obcí i do senátu a především v prezidentských volbách na začátku roku 2023.

Putin se pokusil zvrátit křehkou rovnováhu světa a zdá se, že mu to daří. Naštěstí ne tak, jak si to představoval. NATO se pravděpodobně rozšíří a Ukrajina se začlení do Evropy a časem i do EU. Chci a musím v to věřit, protože nemůžu připustit, že bych závěrečnou část svého života prožívala ve stejné nesvobodě, v jaké jsem žila v jeho prvních třech desítkách let.

Seděla jsem včera odpoledne na zahradě a prošívala quilt na téma Zahrada. Přesně tohle potřebuju, tohle mě naplňuje, tohle si přeju. Vlastně je to zcela nenáročné přání, a přesto je pro mnoho lidí z Ukrajiny neuskutečnitelné. Už nemají své domy a zahrady. Už nežijí.

Za měsíc bude slavit svůj svátek Jana. Možná je to pošetilost, ale já doufám, že v tu dobu bude už Ukrajina svobodná. Moc si to přeju.