Přeskočit na hlavní obsah

Odkopaní "učitelé"

Věřím, že jsem součást světa, který mě přesahuje. Který přesahuje všechna stvoření na naší planetě, celou Zemi i veškerý vesmír. Věřím, že kvantová fyzika dokáže vysvětlit mnohé z jevů, jichž jsme svědky, přestože se vlastně ani neměly stát. Věřím, že můžeme vytvářet a přetvářet sami sebe a tím i měnit svou realitu. Věřím, že existuje mnoho technik, vědomostí a zkušeností, které se dají poznat, které dokáže dobrý učitel předat, a které dokážou postrčit člověka blíž sama k sobě. 

Lidí, kteří se snaží napomáhat druhým k růstu, je dnes spousta. Od těch pokorných a vědomých, kteří o sobě často neradi mluví jako o učitelích, po různé šarlatány, kterým dělá dobře používat svou moc a kteří ze svých klientů těží.

Mám čím dál silnější pocit, že tato doba mohutně odděluje duchovní zrno od duchovních plev. Odkopávají se ti, kdož při své práci s lidmi používají manipulaci a kdož pracují s jejich strachem tak, aby své klienty k sobě ještě více navázali, namísto aby jim pomáhali se postavit na vlastní nohy. A pak jsou ještě duchovní vůdci, kteří dopadli stejně jako Putin. Zahleděli se do sebe a věří jen své pravdě. Přestali se sami učit, zkoumat sebe i svět a přemýšlet o tom.

Vážím si všech duchovních lidí, kteří zůstali sami sebou, kdo jsou rovní, poctiví a silní. Těch, kteří pomáhají, kteří mají stále co nabídnout a kteří neváhají to své jen tak obyčejně darovat. Děkuju jim. A těm ostatním, kdož zneužívají svou moc nad lidmi, kdož se jí opájejí, těm bych chtěla jen připomenout dávnou zkušenost, že kdo s čím zachází, tím také schází. 

Jednou všichni narazíme na svůj vlastní otisk, který tu s každým svým dechem zanecháváme.

Viděla jsem to ve tmě, milý anděli, viděla, slyšela, cítila. A tma nelže.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nejnudnější obchoďák

 Můj milý anděli, dnes mám pocit, že jsem taky skoro něco jako anděl. No posuď sám. Přes včerejší burčákový exces jsem se rozhodla nevzít slovo zpět a vyrazila jsem s Vaškem na dávno slibovaný „výlet“ do nového, údajně největšího autobazaru široko daleko. Není to daleko od nás, o to ale nejde. Hloubku mé lásky a oddanosti k manželovi může pochopit a docenit jen ten, kdo podobně jako já rozeznává auta výhradně podle barvy a dělí je maximálně na osobáky a náklaďáky. Když jsme pro mě před víc než třemi desítkami let kupovali první, samozřejmě ojeté auto, jediný můj požadavek byl, aby bylo červené a mělo rádio. Ten první požadavek byl myslím důsledkem příběhů o Krtečkovi, které jsem sledovala v dětství, ten druhý pak výrazem mé zastydlé pubertální touhy žít západním způsobem života. Když jsme kupovali naše poslední auto, chtěla jsem hlavně, aby jezdilo, a mým tajným snem byla automatická převodovka, protože v mém drahém Gécovi šla špatně zpátečka a já měla potíž...

"Nečekaným vítězem povodní je ministr Válek"

  Ano, takto hloupě nazval svůj komentář na Seznamu Martin Caban. Jako by snad povodně byly politickým kolbištěm, jako by snad povodně byly zbraní, kterou lze bojovat a s její pomocí v politickém souboji zvítězit.  Když jsem si titulek přečetla, neudělalo se mi dobře, všechno se ve mně sevřelo. Zase jsem byla zpátky v časech, kdy jsem denně slýchala o třídním boji a vítězství pracujícího lidu, o vítězství dobra, rozuměj socialismu po celém svět. O vítězství dobra, v jehož jméně byli lidé trestání, zavíráni a zabíjeni. Ne, samozřejmě, tak daleko to dnes nejde. Ale musím myslet na to, že slova vždy připravovala půdu pro činy  a ta slova jsou na naší politické scéně čím dál častěji militantní a ještě militantnější. Bojujeme za vás, zaznívá prostorem, porazíme je, zvítězíme, zatrhneme jim to, nandáme jim to... Kdy a proč se začala taková slova zase objevovat? Od koho? V roce 1989 skončila totalita a prostor dostala demokracie. Demokracie, která podle mě neznamená, že všichni ...

Chyby dělají člověka

 Můj milý anděli, naposledy jsem naše rozmlouvání zapsala ještě předtím, než jsem tě na zimu uklidila domů. A protože letos jaro letos začalo přicházet hodně brzy, tak už jsi od půlky února zpátky na svém místě. A jako každý rok máš nové vlasy z ovčích česanců. Ale ono je jedno, kde vlastně zrovna jsi, protože já s tebou rozmlouvám denně. A občas si i říkám, že tohle určitě musím zapsat. Pro sebe, abych to nezapomněla, a možná i pro někoho jiného. Jenže s tím je potíž, protože čím jsem starší, tím silnější mám pocit, že lidské zkušenosti jsou nepřenositelné a že je troufalost s těmi vlastními lidi zatěžovat. Ale tohle téma mi leží v hlavě několik měsíců a zrovna před pár dny jsem ho potkala na facebooku, tak si říkám, že bych to naše rozmlouvání tentokrát zapsat mohla. To o chybách. Chyby jsou něco, co nám dokáže hodně komplikovat život. Tím, že je děláme, samozřejmě, ale ještě mnohem víc tím, jak se k nim stavíme, jak je nepřijímáme, jak se jich bojíme. Přitom chyby jsou něco, co ...