Přeskočit na hlavní obsah

Odkopaní "učitelé"

Věřím, že jsem součást světa, který mě přesahuje. Který přesahuje všechna stvoření na naší planetě, celou Zemi i veškerý vesmír. Věřím, že kvantová fyzika dokáže vysvětlit mnohé z jevů, jichž jsme svědky, přestože se vlastně ani neměly stát. Věřím, že můžeme vytvářet a přetvářet sami sebe a tím i měnit svou realitu. Věřím, že existuje mnoho technik, vědomostí a zkušeností, které se dají poznat, které dokáže dobrý učitel předat, a které dokážou postrčit člověka blíž sama k sobě. 

Lidí, kteří se snaží napomáhat druhým k růstu, je dnes spousta. Od těch pokorných a vědomých, kteří o sobě často neradi mluví jako o učitelích, po různé šarlatány, kterým dělá dobře používat svou moc a kteří ze svých klientů těží.

Mám čím dál silnější pocit, že tato doba mohutně odděluje duchovní zrno od duchovních plev. Odkopávají se ti, kdož při své práci s lidmi používají manipulaci a kdož pracují s jejich strachem tak, aby své klienty k sobě ještě více navázali, namísto aby jim pomáhali se postavit na vlastní nohy. A pak jsou ještě duchovní vůdci, kteří dopadli stejně jako Putin. Zahleděli se do sebe a věří jen své pravdě. Přestali se sami učit, zkoumat sebe i svět a přemýšlet o tom.

Vážím si všech duchovních lidí, kteří zůstali sami sebou, kdo jsou rovní, poctiví a silní. Těch, kteří pomáhají, kteří mají stále co nabídnout a kteří neváhají to své jen tak obyčejně darovat. Děkuju jim. A těm ostatním, kdož zneužívají svou moc nad lidmi, kdož se jí opájejí, těm bych chtěla jen připomenout dávnou zkušenost, že kdo s čím zachází, tím také schází. 

Jednou všichni narazíme na svůj vlastní otisk, který tu s každým svým dechem zanecháváme.

Viděla jsem to ve tmě, milý anděli, viděla, slyšela, cítila. A tma nelže.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Pohádkové vzorce

  Můj milý anděli, už dlouho mě něco trápí, nejde mi to z hlavy, nerozumím tomu. Prosím Tě, řekni mi jak je možné, že se najednou svět rozdvojil. Že má dvě podoby, že se rozdělil do dvou nohavic a že třeba s paní prodavačkou ze supermarketu žijeme každá v jiné nohavici, ačkoli právě teď stojí přede mnou a váží mi šunku. Když slyším, co říká, když slyším řidiče autobusu, souseda nebo čtu příspěvky a komentáře spousty lidí v diskuzích a na facebooku, tak se najednou před mnou rozprostírá úplně jiná realita. Pro mě neuvěřitelná, pro ně jediná existující. Jak jen je to možné? Vždyť jsme vyrůstali všichni na stejných pohádkách. Ať už to byly ty, které nám četla maminka a na které jsme se dívali v televizi, nebo ty nesmyslné, které nám vykládali ve škole. Chodili jsme přece všichni do kina na Vinnetoua a na Sedm statečných a opravdu se nepamatuju, že by někdo fandil banditům a zlodějům s úzkým knírkem a vázankou kolem krku, kteří vtrhli na území indiánů či...

Anděl číslo 14

Jednoho dne mi začalo u plotu naproti mému křesílku něco chybět a to něco byl anděl. Hledala jsem ho na internetu, andělé jsou přece všude, a taky jsem ho tam našla. Jmenuje se Anděl číslo 14 a pochází z Atelieru Petrlenka. Anděl, který se narodil zjevně pro toto místo a pro mě. Kdysi jsem občas psávala Sally nebo prezidentovi. Pohříchu tomu socialistickému, ale jiný tehdy nebyl k mání, Ostatně, bylo to jen v duchu a určitě je to už dávno promlčeno. Mé dopisy bývaly dlouhé, spletité, s mnohými odbočkami a podrobnostmi, a psávala jsem je i několik dnů, dokud jsem se ze svých hříchů, nejistot, křivd, trápení a ústrků nevypsala. Později jsem stejně dlouze mluvila s tátou nebo s mou první fenkou Píďou, kteří mě neviditelně doprovázeli, kdykoli jsem je potřebovala. Až o hodně později jsem si uvědomila, že vlastně hovořím sama se sebou. Dělám to čím dál častěji. Možná je to tím, že můj čas je už svobodný. Možná je to zahradou, ve které často sedávám a vedu dialog sama se sebou i s okolním sv...

...a lůza pod platanem...

  …V mém okolí tu písničku znali všichni, měli jsme ji naposlouchanou z šumících magnetofonových pásků. V těch zhruba patnácti letech jsme asi nechápali přesně, co to znamená. Písnička prostě byla namířená proti komunistům, tak jsme to brali. Někomu se při poslechu možná promítal dav z francouzské revoluce, jinému revolucionáři z Velké říjnové revoluce, kterou spáchali v listopadu, někdo možná viděl před očima Moskevské procesy či procesy u nás po roce 1948. Každý si mohl (a dodnes může) textu najít potvrzení svého názoru, svého pohledu na svět, svého pohledu na právo, na spravedlnost, moudrost a svobodu. Ale myslím, že my všichni, kdo jsme si Kryla zpívali, jsme měli jasno. Věděli jsme, že u nás je kvůli komunistům útlak a že ten svobodný svět je za železnou oponou. Možná proto, že byl tak vzdálený a nedosažitelný, získali mnozí časem představu, že je to svět ideální, kde se jaksi všechno děje samo a kde se všichni budou mít skvěle. Všichni! Což je myšlenka sice zajímavá a lákavá,...