Vztek

 Musím se Ti přiznat, milý anděli, že někdy mívám děsný vztek. Já Ti mám někdy takový vztek na zasraný Rusáky, kteří mi zkurvili první půlku života, a teď mi kurví tu závěrečnou část. Existenčně, protože úspory, které měly nějakou dobu vydržet, se mi rozplývají před očima. Kvůli tomu, že Rusáci vyvolali energetickou krizi, aby si Evropu připravili na válku, a že pak tu válku skutečně začali. Nejen proti Ukrajině, ale proti nám všem, kterým už byli Rusáci úplně u prdele, a to je štvalo ze všeho nejvíc, protože jich se přeci musí bát každý.

Nemyslím na to, neděsím sama sebe, ale vím, že to sem může kdykoli šlehnout a že je úplně jedno, kam si zrovna v tu chvíli lehnu, bude to konečná. Sere mě, že ten krásný život posledních let, co jsem utekla z Prahy (ne, já za covidu netrpěla), už skončil a nedá se odhadnout, kdy zase bude moct být tak úžasný a krásný, beze strachu.

To je za mě osobně. V obecné rovině mě sere ta šílená bezmoc, jeden zkurvenec si usmyslí agresi na cizí území, a nikdo na něj nemůže. Zatnout mi tipec, zakroutit mu krkem nikdo nedokáže, a jak by to bylo potřeba. Když vidím všechny ty mrtvé na Ukrajině, ubité a zabité, na ulici či zahrabané, to bolí bolí. A ty děti, jejichž svět se změnil víc než můj, a ta opuštěná zvířata tam, zničené všechno. Nechápu, jak tohle někdo dokáže popírat, anebo tomu fandit. A tak si představuju všechny ty nízké dušičky, ukřivděné, závistivé, neschopné, namyšlené na svou chytrost, se kterou jen oni osvícení nacházejí jiné zdroje informací, a na své kritické myšlení, ačkoli nemají vůbec žádné. Jsou tak špinaví, chci od nich utéct někam dál, aby na mě nesahali, aby mě nepošpinili, aby na mě neulpěla ta špína a mastnota jejich duší. 

Věřím, milý anděli, že Putin nakonec zdechne a Rusko si ve své ukřivděnosti a prolhanosti zůstane za zdí a Ukrajina zvítězí a opraví se a možná se toho i dožiju. Putina budou Rusové nakonec proklínat, a to mu přeju, navždy ať je prokletý ten, kdo zničil nejen Rusko, ale i náš svět. Někdy k zlosti a ne vždycky růžový, ale vždycky, přes všechny ty kecy, velice svobodný, krásný, volný, plný šancí a radosti.

A taky mám velký vztek, že jsem nemocná a že je zima a já nemůžu na zahrádku, sednout so do křesla a provozovat zen, protože to potřebuju ze všeho nejvíc. Protože venku v křesílku dokáže zmizet i Putin a to všechno a je jen klid a mír.