Naděje nosí flanel

 Můj milý anděli, u nás na zemi se dějí věci! Zlo jménem Babiš loví své voliče ve vodách stále kalnějších a aby je získal, dal si s několika recidivisty schůzku v kavárně, která se jmenuje Al Capone. Nevím, zda tím organizátoři chtěli Babiše poctít, spíš je to kouzlo nechtěného, ale kdyby chtěl člověk vymyslet nějaký symbol pro tuto etapu Babišovy předvolební kampaně, asi by nemohl přijít na nic lepšího. Teď už jen čekám, kdy Babiš začne rozesílat do věznic motáky s příslibem amnestie  Možná s tím už začal,  výsledky z věznice na Pankráci i na Borech by tomu nasvědčovaly.

Ale nechme temnou stranu síly stranou, dnes bych s Tebou chtěla mluvit o té straně světlé a nadějeplné. A nejde jen o takovou naději, jako že třeba zavolá, nebo přijde. Jde o tu naději velkou, jaká člověka prostoupí jen párkrát za život. Poprvé jsem ji zažila jako malá holka v roce 1968. Přes nízký věk jsem ji vnímala silně a proto si ji také pamatuju, i ten děsný pád do beznaděje poté. Na další příliv naděje jsem čekala třicet jedna let, můj milý anděli, ale pak to stálo za to. Nikdy na ten pocit, na tu sílu nezapomenu. V prvních dnech po 17. listopadu byl v nás všech strach a obava z toho, že se všechno nějak zvrtne, že se probudíme ze snu, ale ta naděje, ta nám dávala křídla a zahřívala nám nohy na mrazivém Václaváku. A pak, později se to vše mlelo a houpalo a opoziční smlouva nám nakonec utáhla smyčku kolem krku a naděje se kamsi vytratila.

Další takovou silnou naději jsem potkala v roce 2013 v prezidentských volbách. Měla jméno Karel. Tehdy ale tuto naději mnoho lidí nerozpoznalo...

Ale teď, můj milý anděli, teď je to jiné. Naše naděje nosí flanel a jak mám možnost sledovat, začíná ji vnímat a přitakávat jí čím dál víc lidí. Tato naděje přivádí na náměstí lidi, kteří by možná ve 2. kole voleb ani volit nešli, kdyby se ta temná strana síly nevybarvovala stále víc a víc do úplné černoty. A také kdyby tu flanelovou naději nevzbuzoval člověk silný, pevný, klidný, věcný, se smyslem pro suchý humor. Člověk, který všude nebyl, všechno neudělal a nemá na úplně všechny telefon, ale dokáže si nechat poradit, dokáže s lidmi jednat i vyjednávat a dokáže spolupracovat dokonce i s bývalými soupeři ve volbách. Člověk, který během pár dnů dokázal lidem dodat sílu a chuť bojovat o to, aby v našem státě byl klid a řád, aby naším prezident byl někdo, na koho můžeme být hrdí, a hlavně někdo, kdo nás bude povzbuzovat k pospolitosti, ne k ukřivděnosti, závisti i nenávisti.

Naše naděje se jmenuje Petr Pavel. Jak jsem se dnes dočetla, k volbám chce jít přes 80 % voličů. To je velké číslo a zdá se, pevně tomu věřím, že většina z nich si vybrala stanu světla. To bezpochyby ví i ta temná síla, a tak můžeme očekávat další příliv špinavostí,  nesmyslných obvinění a další várku zastrašování a strašení vším možným. 

Neměli bychom si toho všímat jinak, než že nás to utvrdí v odhodlání jít volit ve 2. kole.

Volit světlo, volit budoucnost, volit naději. Zkrátka volit flanel.