Přeskočit na hlavní obsah

Nemocní mocní

 Včera to ale bylo drama, můj milý anděli! První Babišovy výsledky byly tak zarážející, až jsem si musela stále připomínat, že nejsou vůbec reprezentativní. Tak jsem se nepřátel nelekala, na množství nehleděla a prostě věřila v dobrý konec. A taky že jo. Pro Babiše muselo být frustrující, když celé hodiny sledoval, jak jemu procenta ubývají, zatímco generálu Pavlovi přibývají. Nakonec to bylo stejné jako v roce 2021 při volbách poslanecké sněmovny. Očima jsme doma tlačili desetinky na obrazovce a JO! Navíc v přímém přenosu, kdy byl na obrazovce Petr Pavel. Ten chlap se mi líbí čím dál víc, je ve svém projevu úsporný co do řeči, to do emocí, což je proti Babišovi nesmírně osvěžující. A má bezvadný suchý humor.

Takže první kolo jsme my demokraticky smýšlející občané kolo vyhráli. Všechna čest a poděkování ostatním demokratickým kandidátům. Danuše Nerudová, která v poslední televizní debatě zdaleka nebyla kousavá, ale celkově velice dobrá (to jen tak mmch. k minulému povídání), Pavel Fischer, který naopak svým posledním předvolebním výkřikem na fb nezazářil, stejně jako Marek Hilšer, který z poslední debaty demonstrativně odešel, tedy ti všichni vyslovili podporu generálu Pavlovi svou podporu a já jen doufám, že nebude tak vlažná, jakou projevil pan Fischer panu Drahošovi v minulých volbách. U Danuše Nerudové jsem si téměř jistá, že ta za demokratického kandidáta opravdu zabojuje. Takže ještě jednou děkuju.

No a pak se stalo něco hrozného, milý anděli. Na obrazovce se objevil Andrej Babiš. Já vím, že on nedokáže prohrávat, byl evidentně ještě víc zhrzený, než v roce 2021. Zřejmě to bylo důvodem, proč se neudržel a v rámci svého páchnoucího a lepkavého slovního průjmu vypustil možná i to, co si připravoval na později. Můj anděli, ty víš, že snesu docela dost, když jde o věc, ale musela jsem se opravdu hodně přemáhat, abych vydržela jak jeho projev, tak následnou tiskovku, tak mi bylo fyzicky zle. Vašek to nedal, vždycky jen přiběhl, vyslechl si pár vět a zase musel odejít. Pravda je, že jsem u toho poslouchání vykřikla do nebes mnoho slov, které nevyslovuju nahlas nikdy, nebo jen zcela mimořádně. Protože třeba jednou z těch Babišových nehorázností bylo, že ve svém projevu přirovnal generála Pavla k Putinovi.

A já jsem si znovu uvědomila, jak moc je Putinovi naopak podobný Babiš. Psala jsem to několikrát už někdy loni, že to jsou stejní psychopaté. Jednou mi nějaká žena v diskuzi namítla, že přece Babiš neválčí a nikoho nevraždí a nezavírá. Tenkrát jsem jí odpověděla, že každý psychopat jedná tak, jak si myslí, že v tu chvíli může, jak se cítí mocný a jak mu to jeho okolí dovolí. A že Babiš si na naše poměry dovoluje opravdu hodně.

A dnes v noci, když jsem nemohla usnout, jsem si uvědomila ještě jednu podobnost mezi těmi dvěma. Putin už dávno musel pochopit, že ve světě vyznávajícím demokratické hodnoty naprosto a nevratně ztratil svůj kredit. Proto mu také na mínění tzv. Západu naprosto nezáleží. A Babiš totéž. On musí vědět, že své činy a jednání v předchozích letech ztratil úctu a vážnost nejen u větší části občanů ČR, ale politiků a významných lidí západního světa. On musí vědět, že je to nenávratné a že nemá co ztratit. Na tom nic nemění to, že se s oblibou ohání jmény významných politiků a svými kontakty s nimi. A proto se také ve svém prvním projevu po prvním kole voleb rozjel tak neuvěřitelným způsobem, nemajícím v civilizovaných zemích obdoby. Je mu už jedno, co si o něm pomyslí. On ví, že už nemá na své pověsti co ztratit. Proto také bude v těchto dvou týdnech velice nebezpečný a bude jednat bez veškerých skrupulí.

Putina asi hned tak nezastavíme, to je záležitost celosvětová a už je moc rozjeté, i když věřím a vím, že se nám to časem povede, když tomu budeme všichni napomáhat. Ale Babiš, toho zastavit můžeme za pouhé dva týdny. Stačí jen přijít k volbám. A já tam určitě půjdu, i když vím, že mě tam bude muset Vašek kvůli menšímu operačnímu zákroku den předtím dovézt a dovést. 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Pohádkové vzorce

  Můj milý anděli, už dlouho mě něco trápí, nejde mi to z hlavy, nerozumím tomu. Prosím Tě, řekni mi jak je možné, že se najednou svět rozdvojil. Že má dvě podoby, že se rozdělil do dvou nohavic a že třeba s paní prodavačkou ze supermarketu žijeme každá v jiné nohavici, ačkoli právě teď stojí přede mnou a váží mi šunku. Když slyším, co říká, když slyším řidiče autobusu, souseda nebo čtu příspěvky a komentáře spousty lidí v diskuzích a na facebooku, tak se najednou před mnou rozprostírá úplně jiná realita. Pro mě neuvěřitelná, pro ně jediná existující. Jak jen je to možné? Vždyť jsme vyrůstali všichni na stejných pohádkách. Ať už to byly ty, které nám četla maminka a na které jsme se dívali v televizi, nebo ty nesmyslné, které nám vykládali ve škole. Chodili jsme přece všichni do kina na Vinnetoua a na Sedm statečných a opravdu se nepamatuju, že by někdo fandil banditům a zlodějům s úzkým knírkem a vázankou kolem krku, kteří vtrhli na území indiánů či...

Anděl číslo 14

Jednoho dne mi začalo u plotu naproti mému křesílku něco chybět a to něco byl anděl. Hledala jsem ho na internetu, andělé jsou přece všude, a taky jsem ho tam našla. Jmenuje se Anděl číslo 14 a pochází z Atelieru Petrlenka. Anděl, který se narodil zjevně pro toto místo a pro mě. Kdysi jsem občas psávala Sally nebo prezidentovi. Pohříchu tomu socialistickému, ale jiný tehdy nebyl k mání, Ostatně, bylo to jen v duchu a určitě je to už dávno promlčeno. Mé dopisy bývaly dlouhé, spletité, s mnohými odbočkami a podrobnostmi, a psávala jsem je i několik dnů, dokud jsem se ze svých hříchů, nejistot, křivd, trápení a ústrků nevypsala. Později jsem stejně dlouze mluvila s tátou nebo s mou první fenkou Píďou, kteří mě neviditelně doprovázeli, kdykoli jsem je potřebovala. Až o hodně později jsem si uvědomila, že vlastně hovořím sama se sebou. Dělám to čím dál častěji. Možná je to tím, že můj čas je už svobodný. Možná je to zahradou, ve které často sedávám a vedu dialog sama se sebou i s okolním sv...

...a lůza pod platanem...

  …V mém okolí tu písničku znali všichni, měli jsme ji naposlouchanou z šumících magnetofonových pásků. V těch zhruba patnácti letech jsme asi nechápali přesně, co to znamená. Písnička prostě byla namířená proti komunistům, tak jsme to brali. Někomu se při poslechu možná promítal dav z francouzské revoluce, jinému revolucionáři z Velké říjnové revoluce, kterou spáchali v listopadu, někdo možná viděl před očima Moskevské procesy či procesy u nás po roce 1948. Každý si mohl (a dodnes může) textu najít potvrzení svého názoru, svého pohledu na svět, svého pohledu na právo, na spravedlnost, moudrost a svobodu. Ale myslím, že my všichni, kdo jsme si Kryla zpívali, jsme měli jasno. Věděli jsme, že u nás je kvůli komunistům útlak a že ten svobodný svět je za železnou oponou. Možná proto, že byl tak vzdálený a nedosažitelný, získali mnozí časem představu, že je to svět ideální, kde se jaksi všechno děje samo a kde se všichni budou mít skvěle. Všichni! Což je myšlenka sice zajímavá a lákavá,...