Každý rok smutně konstatuju, že ta či ona rostlinka zimu nedala. Vydám se do zahradnictví, kde po dlouhém a úporném vnitřním boji zredukuju počet náhradních rostlin na pouhé dvě či tři, abych po návratu domů zjistila, že na onom prázdném místě ze země vesele vylézají zelené prstíky. A pak bloumám po zahradě, v každé ruce jeden květináč, a marně hledám místo, kam bych nové rostlinky zasadila. Všude je obsazeno a místo, které je holé, protože to nejspíš nebohá trvalka nedala, není pro novou akvizici vhodné. Ale nakonec ty své poklady někam zasadím a takřka proti své vůli se vydám do zahradnictví pro něco, čím bych zaplnila to nově objevené holé místo...
Každé jaro se to opakuje znovu a znovu a já znovu a znovu prohrávám předem marný boj a díky tomu moje zahrada krásní a bobtná, ačkoli jsem vždy skálopevně přesvědčená, že se mi do ní nevejde ani jeden šnytlík.
Komentáře
Okomentovat
Děkuji vám za návštěvu i za vaše komentáře. Vave