Přeskočit na hlavní obsah

Vidět z lícu

 S končícím létem obvykle trochu ožívám a tak snad právě tento fakt mě donutil, můj milý anděli, abych s Tebou nemluvila jen v duchu. Jako obvykle, jako už dlouho. Totiž, jde o jednu paní, o jednu starší paní, se kterou jsem včera na fb viděla rozhovor. Paní byla účastnicí demonstrace na Václaváku, kterou svolal populista (a nácek) Rajchl, a na tu demonstraci přijela, protože naše vláda se prý chová k lidem hrozně. Šidí je a nepomáhá jim. Například její syn, je to prostě chudák. Má tři děti, hypotéku na dům a nedostal přídavky na děti ani žádné příspěvky. 

Paní byla upřímně rozhořčená - a já nakonec také.

Její syn má tři děti, pravděpodobně zdravé, protože kdyby nebyly, paní by to jistě zmínila. Tři zdravé děti, to je přece dar a požehnání. Kolik lidí jen děti mít nemůže, nebo je má postižené či vážně nemocné. 

Její syn platí hypotéku, to znamená, že má s těmi dětmi kde bydlet. Že měl na začátek té stavby pozemek i nějaké finanční prostředky, že měl dost energie, sil a chuti pustit se do stavby. To je přece také něco, za co se dá tam někam nahoru poslat alespoň malé poděkování. Spousta lidí by si ráda něco postavila, ale nemá na to. Ani peníze, ani sílu, ani pozemek.

Její syn nedostává přídavky na děti. To ale znamená, že má takový příjem, že na ně nedosáhne. Letos je to tuším víc než 60.000 Kč čistého příjmu v rodině. Přibližně, podle stáří dětí. To přece není vůbec málo peněz. Je přece skvělé mít takové zaměstnání, není to samozřejmé, a je to proto také něco, za co by měl být člověk alespoň trochu vděčný.

Ale ta paní to nevidí a chce od vlády peníze. Jenže vláda žádné své peníze nemá. Vláda spravuje peníze od nás všech, protože my všichni odvádíme daně. Samozřejmě i ona, i když je v důchodu. Protože i důchodci jedí a svítí, cestují a občas jsou do kina, a tak dále. A z toho všeho se odvádějí daně. To ale ta paní možná ani neví. Nebo ji to nezajímá.

Kdy se to stalo, že někteří lidé vidí věci jen z rubu? Z té temné strany? Že vidí sklenice poloprázdné? Kdy se to stalo, že někteří lidé mají pocit, že mají nárok na peníze zdarma? Že stát má povinnost jim dávat peníze za to, že mají děti a hypotéky? A proč takových lidí přibývá? 

Nebo možná ani nepřibývá. Jen jsou víc vidět a slyšet přes sociální sítě a z náměstí, kam je svolávají lidé, jejichž byznysem se stalo vzbuzování ještě většího pocitu ukřivděnosti u už tak dost ukřivděných lidí, kteří se nechtějí nebo neumějí koukat na věci z lícu.


 


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Anděl číslo 14

Jednoho dne mi začalo u plotu naproti mému křesílku něco chybět a to něco byl anděl. Hledala jsem ho na internetu, andělé jsou přece všude, a taky jsem ho tam našla. Jmenuje se Anděl číslo 14 a pochází z Atelieru Petrlenka. Anděl, který se narodil zjevně pro toto místo a pro mě. Kdysi jsem občas psávala Sally nebo prezidentovi. Pohříchu tomu socialistickému, ale jiný tehdy nebyl k mání, Ostatně, bylo to jen v duchu a určitě je to už dávno promlčeno. Mé dopisy bývaly dlouhé, spletité, s mnohými odbočkami a podrobnostmi, a psávala jsem je i několik dnů, dokud jsem se ze svých hříchů, nejistot, křivd, trápení a ústrků nevypsala. Později jsem stejně dlouze mluvila s tátou nebo s mou první fenkou Píďou, kteří mě neviditelně doprovázeli, kdykoli jsem je potřebovala. Až o hodně později jsem si uvědomila, že vlastně hovořím sama se sebou. Dělám to čím dál častěji. Možná je to tím, že můj čas je už svobodný. Možná je to zahradou, ve které často sedávám a vedu dialog sama se sebou i s okolním sv...

Jsme odlišní - a co s tím?

  Můj milý anděli, kopíruju sem komentář, který jsem napsala na facebook. Poslední dobou píšu něco podobného často, tak si to sem odložím. Tohle byla reakce na tři mini příběhy, kde autor narazil na hloupost (jak to nazývá) tří žen, které se oháněly lživými tvrzeními, aniž by o nich přemýšlely. Vadí mi už celé roky, když se lidé, kteří volili jinak než my a kteří smýšlejí jinak než my, označují za hloupé, zlé, zmanipulované a zatracují se. Nu, někdy takoví i jsou a někdy nad nimi také lámu kříž. Ale v zásadě si myslím, že je to naše veliká chyba, když si pohled na odlišně uvažující lidi takhle zjednodušujeme. Tak jsem napsala:   Největší hloupostí, kterou udělal lidský pokrok, bylo to, že sebral lidem víru. Víra už dávno nebyla středobodem světa, jako tomu bývalo ve středověku, ale byla to útěcha a také vysvětlení, proč se nemám tak dobře, jako se mají ostatní. Po odehnání víry zbyla ve světě i v lidských duších díra a tu od té doby naplňují samé špatné věci. Marxismus-leninis...

Nejnudnější obchoďák

 Můj milý anděli, dnes mám pocit, že jsem taky skoro něco jako anděl. No posuď sám. Přes včerejší burčákový exces jsem se rozhodla nevzít slovo zpět a vyrazila jsem s Vaškem na dávno slibovaný „výlet“ do nového, údajně největšího autobazaru široko daleko. Není to daleko od nás, o to ale nejde. Hloubku mé lásky a oddanosti k manželovi může pochopit a docenit jen ten, kdo podobně jako já rozeznává auta výhradně podle barvy a dělí je maximálně na osobáky a náklaďáky. Když jsme pro mě před víc než třemi desítkami let kupovali první, samozřejmě ojeté auto, jediný můj požadavek byl, aby bylo červené a mělo rádio. Ten první požadavek byl myslím důsledkem příběhů o Krtečkovi, které jsem sledovala v dětství, ten druhý pak výrazem mé zastydlé pubertální touhy žít západním způsobem života. Když jsme kupovali naše poslední auto, chtěla jsem hlavně, aby jezdilo, a mým tajným snem byla automatická převodovka, protože v mém drahém Gécovi šla špatně zpátečka a já měla potíž...