Přeskočit na hlavní obsah

Moderní dějiny? Jasně, učit, ale...

 Už pár dnů se na internetu probírá zjištění české školní inspekce, že (cituji, zdroj na konci článku): „Učitelé dějepisu dospějí v devátém ročníku nejčastěji do 90. let 20. století, případně do roku 1989. Jen pětina z nich dovede výuku dějepisu do prvního desetiletí 21. století, do současnosti dospěje s výukou dějepisu přibližně čtrnáct procent učitelů. Neuspokojivé je, že nejnovější dějiny a soudobé problémy žákům nepředávají dvě třetiny učitelů,“ uvedla ČŠI.

Co já pamatuju, bylo tomu tak vždy. Za nás se učitelé vyhýbali 60. létům, zejména pak roku 1968. Čím slušnější a poctivější kantor to byl, tím víc dané období zašumloval. Jen někteří měli dar nenápadně zmínit, že mohou být také jiné interpretace nedávné historie a že je možné se jich dopátrat. A i to byla velká odvaha.

V 90. letech si kantoři už vůbec nevěděli rady, jak nedávné dějiny vykládat. Mnozí z nich skutečně věřili tomu, co učili před rokem 1989. Mám za to, že to muselo být z pohodlnosti.

Dnes je to podobné. Učitelé nedávnou historii neučí, protože je stále živá, pohled na ni je živý, a protože sami někam tíhnou, mají v sobě z dětství a mládí vložené informace od okolí a mají svůj názor a pohled na věc. Může být - nechci použít slovo legitimní, tedy může být v souladu se státní politikou, může být ale zcela opačný. A také často je, ty nejkřiklavější případy byly dostatečně medializovány. Copak v matematice, tam je kantorům hej. Názor nenázor, vzorečky platí. Ale ve společenských vědách, v historii, literatuře, občanské nauce (jestli něco takového ještě existuje), tam se kantor snadno dostane do vnitřního rozporu. Pokud je přesvědčen o své vlastní pravdě, ale vykládá látku v souladu s osnovami a dejme tomu státním názorem, tak mu nebude nejlépe na duši a vnímavější žáci budou mít pocit, že jim lže, že jim něco zatajuje. To je k ničemu, a přitom je to ještě ten lepší případ. Kantor také může (a nezřídka se tak děje), více či méně skrytě vykládat dějiny podle svého vidění. Proruského, v důsledku protistátního, abych jmenovala alespoň jeden příklad.

Ale ať už kantor vykládá dějiny tak, či onak, vždycky se s ním část žáků ztotožní, protože to samé slyší doma, a část žáků bude mít už zmíněný pocit, že jsou obelháváni. Jedni i druzí tím pádem pouštějí informace z hlavy, protože nemají potřebu si je ukládat. Jen samotný výklad je prostě na nic.

Proto by kantoři měli dokázat rozvinout a moderovat diskuzi se žáky a přitom se snažit o co největší objektivitu. Aby děti dokázaly mluvit, aby dokázaly diskutovat o tom, co se v té které době dělo, jaké to mělo příčiny a jaké následky. Jenže diskuze na našich školách? V tom množství dětí? S tím, že ji kantoři většinou vést neumí a hlavně ani nechtějí, protože je samé to příliš obnažuje? Toho se asi jen tak nedočkáme.

Po pravdě, můj milý anděli, vlastně ani nevím, zda je horší to neučit vůbec, nebo to učit úplně blbě. Ono je totiž stále ve hře to, že se na blízké dějiny bude za pár let nahlížet alespoň trochu jinak, a co s tím?

Ne, milý anděli, nechci aby došlo k mýlce. Nemám žádné velké pochybnosti o tom, že bych snad nevěděla, která strana, která hodnota je ta správná, který názor a směrování je správný. Nebo alespoň lepší. Současně ale také většinou dokážu vidět, že je to vždy strana či směr bez poskvrnky, že je svatý či snad dokonce všemocný. I když to někdy nevidím třeba hned. Ale snad právě proto, že některé věci se vyjasňují pomaleji, tak rozhodně nezávidím kantorům jejich nelehkou úlohu a vlastně se ani nedivím, že ji někteří neplní. Je to hodně složité. Ty možná víš, milý anděli, co s tím, ale já tedy ne.

P. S. A ještě něco. Já to vím a ty to víš, milý anděli, tak jen pro pořádek dodávám, že je mnoho výjimek, hlavně na různých alternativních školách i všude tam, kde působí  osvícení a stateční kantoři, těm patří úcta a čest, ale zjištění školní inspekce bohužel mluví jasně. 

Slíbený odkaz na zdroj

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nejnudnější obchoďák

 Můj milý anděli, dnes mám pocit, že jsem taky skoro něco jako anděl. No posuď sám. Přes včerejší burčákový exces jsem se rozhodla nevzít slovo zpět a vyrazila jsem s Vaškem na dávno slibovaný „výlet“ do nového, údajně největšího autobazaru široko daleko. Není to daleko od nás, o to ale nejde. Hloubku mé lásky a oddanosti k manželovi může pochopit a docenit jen ten, kdo podobně jako já rozeznává auta výhradně podle barvy a dělí je maximálně na osobáky a náklaďáky. Když jsme pro mě před víc než třemi desítkami let kupovali první, samozřejmě ojeté auto, jediný můj požadavek byl, aby bylo červené a mělo rádio. Ten první požadavek byl myslím důsledkem příběhů o Krtečkovi, které jsem sledovala v dětství, ten druhý pak výrazem mé zastydlé pubertální touhy žít západním způsobem života. Když jsme kupovali naše poslední auto, chtěla jsem hlavně, aby jezdilo, a mým tajným snem byla automatická převodovka, protože v mém drahém Gécovi šla špatně zpátečka a já měla potíže s pravou rukou. Díky š

Víc než farářka

 Před pár dny vyšel rozhovor s Viktorií, výjimečnou farářkou Církve československé husitské. Viktorie se v něm otevřeně přiznává k tomu, že po letech nejasností našla sama sebe ve vztahu se ženou. Toto přiznání vzbudilo poměrně velký rozruch i mezi lidmi, kteří nejsou věřící a kteří náhle mávají tvrzením, že Viktorie se provinila proti Bibli, protože tam je homosexuální styk označen za hřích. Jenže já to vidím jinak, můj milý anděli. Farářka Viktorie dala svou otevřeností církvi velkou šanci. Věřící i nevěřící se ve svém protestu a odporu odvolávají na Bibli, ale co je to Bible? Bible je soubor vybraných textů, které se kdysi komusi (rozuměj vznikající mocenské církvi) hodily tzv. do krámu. A ty, které se církvi nehodily, ty jaksi zmizely. Ostatně, všechny ty texty nepsal Bůh, ale psali je lidé. A můžeme se jen dohadovat, jak bedlivě Bohu naslouchali a zda mu skutečně dobře rozuměli. Můj milý anděli, já věřím tomu, že Bůh stvořil všechny lidi. Stvořil tedy i homosexuály. Jsou také jeho