Na konci prázdnin

Ještě se raduju z léta

ještě ráda sedím na zahradě se šitím v ruce

ještě můžu spát s okny dokořán

Ale někde v hloubi sebe toužím

aby už se ztišila hladina létem rozbouřená

aby slunce ráno řeklo, že ještě můžu spát

aby zahrada začala být malátná

Tehdy je nejkrásnější

(ostatně jako vždy)

a voní syrově

Ještě pohupuju bosou nohou na lavičce a včely bzučí

Možná to jsou vosy

co nám snědly hrozny a já jsem je nezaháněla

Ještě mají růže plno poupat

ještě je čas motýlí

a mě to už táhne ke klidu

Ve kterém

(vím to jistě)

budu toužit

Ve kterém

budu smutnit za létem

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Moderní dějiny? Jasně, učit, ale...

Už pár dnů se na internetu probírá zjištění české školní inspekce, že (cituji, zdroj na konci článku): „Učitelé dějepisu dospějí v devátém ročníku nejčastěji do 90. let 20. století, případně do roku 1989. Jen pětina z nich dovede výuku dějepisu do prvního desetiletí 21. století, do současnosti dospěje s výukou dějepisu přibližně čtrnáct procent učitelů. Neuspokojivé je, že nejnovější dějiny a soudobé problémy žákům nepředávají dvě třetiny učitelů,“ uvedla ČŠI. Co já pamatuju, bylo tomu tak vždy. Za nás se učitelé vyhýbali 60. létům, zejména pak roku 1968. Čím slušnější a poctivější kantor to byl, tím víc dané období zašumloval. Jen někteří měli dar nenápadně zmínit, že mohou být také jiné interpretace nedávné historie a že je možné se jich dopátrat. A i to byla velká odvaha. V 90. letech si kantoři už vůbec nevěděli rady, jak nedávné dějiny vykládat. Mnozí z nich skutečně věřili tomu, co učili před rokem 1989. Mám za to, že to muselo být z pohodlnosti. Dnes je to podobné. Učitelé ne

Celý článek

Nejnudnější obchoďák

Můj milý anděli, dnes mám pocit, že jsem taky skoro něco jako anděl. No posuď sám. Přes včerejší burčákový exces jsem se rozhodla nevzít slovo zpět a vyrazila jsem s Vaškem na dávno slibovaný „výlet“ do nového, údajně největšího autobazaru široko daleko. Není to daleko od nás, o to ale nejde. Hloubku mé lásky a oddanosti k manželovi může pochopit a docenit jen ten, kdo podobně jako já rozeznává auta výhradně podle barvy a dělí je maximálně na osobáky a náklaďáky. Když jsme pro mě před víc než třemi desítkami let kupovali první, samozřejmě ojeté auto, jediný můj požadavek byl, aby bylo červené a mělo rádio. Ten první požadavek byl myslím důsledkem příběhů o Krtečkovi, které jsem sledovala v dětství, ten druhý pak výrazem mé zastydlé pubertální touhy žít západním způsobem života. Když jsme kupovali naše poslední auto, chtěla jsem hlavně, aby jezdilo, a mým tajným snem byla automatická převodovka, protože v mém drahém Gécovi šla špatně zpátečka a já měla potíže s pravou rukou. Díky š

Celý článek

Víc než farářka

Před pár dny vyšel rozhovor s Viktorií, výjimečnou farářkou Církve československé husitské. Viktorie se v něm otevřeně přiznává k tomu, že po letech nejasností našla sama sebe ve vztahu se ženou. Toto přiznání vzbudilo poměrně velký rozruch i mezi lidmi, kteří nejsou věřící a kteří náhle mávají tvrzením, že Viktorie se provinila proti Bibli, protože tam je homosexuální styk označen za hřích. Jenže já to vidím jinak, můj milý anděli. Farářka Viktorie dala svou otevřeností církvi velkou šanci. Věřící i nevěřící se ve svém protestu a odporu odvolávají na Bibli, ale co je to Bible? Bible je soubor vybraných textů, které se kdysi komusi (rozuměj vznikající mocenské církvi) hodily tzv. do krámu. A ty, které se církvi nehodily, ty jaksi zmizely. Ostatně, všechny ty texty nepsal Bůh, ale psali je lidé. A můžeme se jen dohadovat, jak bedlivě Bohu naslouchali a zda mu skutečně dobře rozuměli. Můj milý anděli, já věřím tomu, že Bůh stvořil všechny lidi. Stvořil tedy i homosexuály. Jsou také jeho

Celý článek

rozhovory s andělem

Prohledat tento blog