Vláda věcí tvých...

 Ještě jsem o tom nemluvila, ale dnes se to hodí. Při sledování filmu Vlny mi dvakrát vstoupily do očí slzy. Vždy to bylo v okamžiku, kdy lidé vyjadřovali svou důvěru Dubčekovi a vládě. V roce 1968 jsem byla ještě malá holka, ale velice dobře si ho pamatuju. I tohle si pamatuju, tu důvěru a víru v to, že nastolená cesta je dobrá.

Ty současné slzy mi vytryskly nad tou tehdejší naivitou. Nad vírou v pohádkově dobré konce, o které se někdo zasadí. Nad důvěrou, že to někdo za nás ustojí a někam nás dovede.

Ta naivita se v mnohých z nás objevuje stále. Pořád nemalá část lidí věří, že to někdo zařídí. Že zařídí spravedlnost (v jejich pojetí rovnost) pro všechny lidi, aby se všichni měli stejně skvěle.

Je to nejspíš tím, že ne všichni dobře chápeme onu "ztracenou vládu věcí svých, našich". Jde totiž hlavně o to, abychom sami za sebe vzali odpovědnost a svůj život si řídili tak, aby nám bylo dobře. Protože když nám bude dobře v životě, nebudeme mít nikdy potřebu se porovnávat s ostatními. Jestli náhodou nemají lepší auto a jestli nebyli na lepší dovolené.

Přitom jde jen o to, zda nás naše auto v pořádku doveze tam, kde chceme či potřebujeme být, a zda si to tam dokážeme užít. zda se tam dokážeme radovat, vychutnávat si všechny chvíle, dokonce i ty nepříznivé, protože i ty nám něco přinášejí a někam nás posouvají.

Vláda věcí našich se nám navrátila v roce 1989. Je třeba si to uvědomovat bez ohledu na to, co se nám ten který populista snaží namluvit.