"Nečekaným vítězem povodní je ministr Válek"

 Ano, takto hloupě nazval svůj komentář na Seznamu Martin Caban. Jako by snad povodně byly politickým kolbištěm, jako by snad povodně byly zbraní, kterou lze bojovat a s její pomocí v politickém souboji zvítězit. 

Když jsem si titulek přečetla, neudělalo se mi dobře, všechno se ve mně sevřelo. Zase jsem byla zpátky v časech, kdy jsem denně slýchala o třídním boji a vítězství pracujícího lidu, o vítězství dobra, rozuměj socialismu po celém svět. O vítězství dobra, v jehož jméně byli lidé trestání, zavíráni a zabíjeni.

Ne, samozřejmě, tak daleko to dnes nejde. Ale musím myslet na to, že slova vždy připravovala půdu pro činy a ta slova jsou na naší politické scéně čím dál častěji militantní a ještě militantnější. Bojujeme za vás, zaznívá prostorem, porazíme je, zvítězíme, zatrhneme jim to, nandáme jim to...

Kdy a proč se začala taková slova zase objevovat? Od koho?

V roce 1989 skončila totalita a prostor dostala demokracie. Demokracie, která podle mě neznamená, že všichni dostanou všechno a stejně, a taky to, že si každý může říkat a dělat co chce, bez ohledu na ostatní a na budoucnost. Demokracie je přece o tom, že se budou dít věci tak, aby všichni lidé měli co nejrovnější příležitost, a všechny strany, které slibují práva lidí hájit a řídit stát k prosperitě, si po volbách nemají házet klacky pod nohy, ale mají se dokázat shodnout na tom podstatném. A to je slušný život pro všechny, kteří sami přiloží ruku k dílu, pokud mohou, i pro ty, kteří to udělat nemohou.

Militantní slova používají politici zejména z populistických stran, protože je jejich voliči rádi slyší. Je přece tak příjemné vědět, že se někdo o vás postará, aniž vy sám byste se musel příliš namáhat, že za vás zvítězí. A stejná slova čím dál častěji používají novináři. Zbytečně a často hloupě.

Možná kdyby se častěji mluvilo o dohodách, toleranci, hledání konsensu, o umění kompromisu,  o vstřícnosti a partnerství, možná by se tím začalo ledasco měnit v politice i v našem běžném životě. Vždyť přece slova často předznamenávají činy...

Vítězem povodní mohou být snad jen ti, kdo přežili, kdo uchránili svá zvířata, a alespoň částečné zachránili své majetky. 

Ve skutečnosti jsme s povodněmi prohráli my všichni. Ti, kdo ztratili životy, své domovy, svá domácí a hospodářská zvířata, své věci a své vzpomínky, ale i my, kterým se povodeň vyhnula. Každá tak rozsáhlá škoda, která zasáhne ten který stát, nutně dopadá na všechny lidi, kteří v tom státě žijí.

Hrdiny a vítězové povodní jsou všichni ti, kdo postiženým pomáhali a pomáhají. Třeba i tím, že pošlou dárcovskou sms. Na vyúčtování to nikdo z nás skoro ani nepozná, ale v součtu to už může být veliká suma. A kdo může, ať pošle víc. Nebo třeba i příští měsíc po výplatě. Hodit se to bude poškozeným určitě i později.