rozhovory s andělem

  Napsala jsem dnes na facebook: Ještě jednou děkuju za všechna ta krásná narozeninová, vánoční a novoroční přání. Abych vyhlásila internetový detox, na to jsem moc zvědavá, neukázněná a prokrasinující, ale snažím se teď ponořit do odpočinkového ledna. Do šití scrapové deky pro nejstaršího vnuka, protože z té, co jsem šila předloni, už vyrostl. Také jsem dost na zahrádce. Je krásně, půda je měkká, a tak využívám počasí, abych upravila chodníčky a udělala další terénní úpravy, jejichž potřeba se vynořuje tak nějak za pochodu. Čím jsem starší, tím je mi zřejmější, že svůj svět i svůj život si vytváříme sami. Svými myšlenkami, svými sny, svými přáními, plány i činy. A že spousta omezení, která cítíme, je jen v naší hlavě. Vlastně naprostá většina. A že největším problémem bývá si to omezení vůbec uvědomit, přijít na to, proč jsme si ho vůbec kdy v době vytvořili nebo jsme připustili, aby nám ho vytvořil někdo jiný. Je krásný začátek roku. Ten nejlepší čas na budování chodníčků v zahra...

Pozemek za naší bytovkou je rozdělený na pět dílů. Každý ze sousedů máme jeden a ten pátý, rozdělený na čtvrtiny, přiléhá na východní straně přímo ke zdi sousedního domu. Proto je tak trochu utopený, většinu dopoledne ve stínu. Tam máme svou "zadní" zeleninovou zahradu. Naše hlavní zahrada se nalézá přesně na opačné straně a ze dvou stran sousedí s nepoužívaným pozemkem, patřícím včetně několika lehce zchátralých budov dvěma různým dědicům. Pozemek je větší než všechny zahrady u bytovky dohromady a dominuje mu nádherný velký ořešák. Uzavírají ho různé zdi - pěkně opravená opuková, kus zdi cihlové, stodola, omítnutá zeď a na kratších protilehlých stranách různá stavení. Vše je docela hezké na pohled, pokud je tedy do sousední zahrady vidět. Rok co se to opakuje stejně. Nejdříve za plotem začne rašit tráva a to je velmi milé. Ráda se koukám na svěží zelenou plochu, jenže jak jaro postupuje, tráva začne rychle růst, až je místy vyšší než drátěný plot, který jsme brzo na jaře vym...

Jednoho dne mi začalo u plotu naproti mému křesílku něco chybět a to něco byl anděl. Hledala jsem ho na internetu, andělé jsou přece všude, a taky jsem ho tam našla. Jmenuje se Anděl číslo 14 a pochází z Atelieru Petrlenka. Anděl, který se narodil zjevně pro toto místo a pro mě. Kdysi jsem občas psávala Sally nebo prezidentovi. Pohříchu tomu socialistickému, ale jiný tehdy nebyl k mání, Ostatně, bylo to jen v duchu a určitě je to už dávno promlčeno. Mé dopisy bývaly dlouhé, spletité, s mnohými odbočkami a podrobnostmi, a psávala jsem je i několik dnů, dokud jsem se ze svých hříchů, nejistot, křivd, trápení a ústrků nevypsala. Později jsem stejně dlouze mluvila s tátou nebo s mou první fenkou Píďou, kteří mě neviditelně doprovázeli, kdykoli jsem je potřebovala. Až o hodně později jsem si uvědomila, že vlastně hovořím sama se sebou. Dělám to čím dál častěji. Možná je to tím, že můj čas je už svobodný. Možná je to zahradou, ve které často sedávám a vedu dialog sama se sebou i s okolním sv...

Mám svůj web Usazeniny , sloužící od začátku spíš jako archiv starších textů, a taky mám svůj  blog Atelier Vave . Původně byl věnován především šití, ale v poslední dobou se z něj stává další archiv mých drobných úvah psaných pro Zvířetník pod názvem 105 PLUS. Na web je bohužel už dávat nemohu, protože jeho obsluha je kvůli zanedbaným aktualizacím v uplynulých letech velice obtížná. Dříve jsem na svůj šicí blog občas psala příspěvky, které tak úplně nesouvisely se šitím, ale mívala jsem vždycky pocit, že na jednom místě nejsou jenom smíchána jablka s hruškami, ale jsou v tom zamotány i brambory a uhlí. Nešlo mi tam proto (a nejen kvůli tomu) psát příliš osobně, ani o drobných všednostech, přestože mě ta touha čas od času přepadala. Nedávno jsem byla na návštěvě u své milé sestřenice a její partnerky. Bavily jsme se o všem možném, včetně politiky. Panovala mezi námi shoda v tom, co je špatně, ale jak se dopracovat k něčemu lepšímu, na tom jsme se úplně neshodly. Snažila jsem se u ...