Přeskočit na hlavní obsah

Kousavá

 Je zima a tak si spolu můžeme povídat doma, můj milý anděli. Ne že by to bylo bezpodmínečně nutné, dokážu s tebou mluvit kdekoli, ale ráda se dívám na tvůj úsměv, na tvůj výraz. Když se v myšlenkách příliš rozletím, když mám na něco příliš neomylný názor, čtu v něm pobavenou otázku "vážně? a jak to víš?" a to mě občas dokáže vrátit se zpátky na zem. Ale o tom jsem dnes psát nechtěla.

Já vím, že to víš, ale mám potřebu ti to říct celé. Máme tu těsně před volbou prezidenta a je to důležitější, než kdy před tím. Kvůli bodu návratu; mám obavy, že je nepříjemně blízko a že je bezpodmínečně nutné co nejdříve vracet myšlení a jednání lidí ke skutečné politické kultuře. Toho prezidenta si volíme my lidé přímo. Kdysi jsem byla tak hloupá, že jsem to vítala. Myslela jsem, že tento akt přiblíží politiku lidem, ale bohužel volba prezidenta vtahuje lidi do politických špinavostí a to je moc smutné. Navíc dělá z kandidátů hokynáře, kteří se vychvalují jako prodejci na tržišti, vyvolávají bezobsažná hesla a opakují fráze, které si na začátku zvolili, bez ohledu na vývoj situace.

A to vyhmátl tým Andreje Babiše ze všech nejlépe. Ty to víš, milý anděli, ale musím si povzdechnout, že Andrej Babiš je gauner a je také nesmírně bohatý. Ono to vždycky spolu nutně nemusí souviset, ale u něj se nemohu zbavit dojmu, že bez toho prvního by nebylo to druhé. Ale k věci. Babiš nechodil celou dobu do diskuzí, a to je od něj jak zbabělé i vychytralé. Dokud bylo v diskuzi více kandidátů, tak to tolik nevadilo, ale včera se stalo, co se stát vůbec nemělo. co neměli připustit ti dva kandidáti, kteří jediní ze všech pro mě přicházeli do úvahy. Měli se domluvit a říct, že bez Babiše do debaty nejdou. Protože, jak je známo, když se dva perou, třetí se směje. Jenže holt Babiš má mnohem lepší poradce. A docela by mě zajímalo, jak je platí, to jen tak mimochodem.

Včera tedy proti sobě stanuli paní Nerudová a generál Pavel. Nerudová v posledních dnech ztrácí glanc a včera tomu bohužel nasadila korunu. Říkám bohužel, protože jsem si v duchu hodila korunou, tou jinou, jasně, a bylo to trochu na sílu, a rozhodla jsem se, že v prvním kole budu volit ji. Jenže tento poslední týden jsem začala silně váhat, protože nůžky mezi tím, co Nerudová hlásá, a tím, jak se skutečně chová, jsou čím dál víc rozevřeny. A pak, vždyť ona neumí dobře česky. Vysokoškolská kantorka! Já vím, je to ekonomka, ale to ji přece vůbec neomlouvá.

A včera definitivně prokázala, že není dáma. Protože pravá dáma je noblesní a dokáže přijímat i dávat dárky. Jenže Nerudová, ne flanelová košile, se včera (opět) ukázala jako kousavá ženská, navíc opět s neznalostí věci. Z flanelu se šijí věci i pro miminka, paní Nerudová, jenže vy jste se projevila jako štěkna a dárek od generála Pavla jste pošpinila. To by pravá dáma nikdy neudělala. Pravá dáma by dárek přijala s humorem, s nějakou vtipnou odlehčující poznámkou.

A paní Nerudová, kdo vám poradil doprovodit čokoládu jedovatými slovy? Věnovat někomu čokoládu na nervy, to je také urážka, víte? Tady jste ztratila další body, kdežto Pavel je získal, protože při přebírání vašeho dárku projevil duchapřítomnost, nadhled i smysl pro humor.

Jestli je manželka prezidenta brána jako první dáma, pak prezidentka musí být grande dame, velká dáma. Protože pak teprve je výhodné a přínosné to, že prezidentem je žena. A to vy bohužel nejste.

Ještě si počkám na dnešní večerní debatu, kde bude konečně i Babiš. Ale ty víš, milý anděli, že ve skutečnosti je asi už rozhodnuto. Některé věci prostě nedokážu překousnout. Nerudová bohužel není pevná v kramflecích a stále opakuje to samé bez ohledu na situaci. Není sama za sebe a je to čím dál víc vidět.

Jo, a anděli! Ty přece víš kde co, tak kdyby někde obíhala petice za zrušení přímé volby prezidenta, dej mi vědět, prosím. Mileráda ji podepíšu.

Komentáře

  1. Anonymní12.1.23

    Milá Alenko, také bych tu petici za zrušení přímé volby prezidenta podepsala. Po těch letech v totalitě, ještě nejsme na svobodné volby zralí:-(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, bohužel. Ono je navíc únavné žít prakticky neustále v nějaké předvolební kampani, nějaké volby jsou tu téměř každý rok.

      Vymazat

Okomentovat

Děkuji vám za návštěvu i za vaše komentáře. Vave

Populární příspěvky z tohoto blogu

Pohádkové vzorce

  Můj milý anděli, už dlouho mě něco trápí, nejde mi to z hlavy, nerozumím tomu. Prosím Tě, řekni mi jak je možné, že se najednou svět rozdvojil. Že má dvě podoby, že se rozdělil do dvou nohavic a že třeba s paní prodavačkou ze supermarketu žijeme každá v jiné nohavici, ačkoli právě teď stojí přede mnou a váží mi šunku. Když slyším, co říká, když slyším řidiče autobusu, souseda nebo čtu příspěvky a komentáře spousty lidí v diskuzích a na facebooku, tak se najednou před mnou rozprostírá úplně jiná realita. Pro mě neuvěřitelná, pro ně jediná existující. Jak jen je to možné? Vždyť jsme vyrůstali všichni na stejných pohádkách. Ať už to byly ty, které nám četla maminka a na které jsme se dívali v televizi, nebo ty nesmyslné, které nám vykládali ve škole. Chodili jsme přece všichni do kina na Vinnetoua a na Sedm statečných a opravdu se nepamatuju, že by někdo fandil banditům a zlodějům s úzkým knírkem a vázankou kolem krku, kteří vtrhli na území indiánů či...

Anděl číslo 14

Jednoho dne mi začalo u plotu naproti mému křesílku něco chybět a to něco byl anděl. Hledala jsem ho na internetu, andělé jsou přece všude, a taky jsem ho tam našla. Jmenuje se Anděl číslo 14 a pochází z Atelieru Petrlenka. Anděl, který se narodil zjevně pro toto místo a pro mě. Kdysi jsem občas psávala Sally nebo prezidentovi. Pohříchu tomu socialistickému, ale jiný tehdy nebyl k mání, Ostatně, bylo to jen v duchu a určitě je to už dávno promlčeno. Mé dopisy bývaly dlouhé, spletité, s mnohými odbočkami a podrobnostmi, a psávala jsem je i několik dnů, dokud jsem se ze svých hříchů, nejistot, křivd, trápení a ústrků nevypsala. Později jsem stejně dlouze mluvila s tátou nebo s mou první fenkou Píďou, kteří mě neviditelně doprovázeli, kdykoli jsem je potřebovala. Až o hodně později jsem si uvědomila, že vlastně hovořím sama se sebou. Dělám to čím dál častěji. Možná je to tím, že můj čas je už svobodný. Možná je to zahradou, ve které často sedávám a vedu dialog sama se sebou i s okolním sv...

...a lůza pod platanem...

  …V mém okolí tu písničku znali všichni, měli jsme ji naposlouchanou z šumících magnetofonových pásků. V těch zhruba patnácti letech jsme asi nechápali přesně, co to znamená. Písnička prostě byla namířená proti komunistům, tak jsme to brali. Někomu se při poslechu možná promítal dav z francouzské revoluce, jinému revolucionáři z Velké říjnové revoluce, kterou spáchali v listopadu, někdo možná viděl před očima Moskevské procesy či procesy u nás po roce 1948. Každý si mohl (a dodnes může) textu najít potvrzení svého názoru, svého pohledu na svět, svého pohledu na právo, na spravedlnost, moudrost a svobodu. Ale myslím, že my všichni, kdo jsme si Kryla zpívali, jsme měli jasno. Věděli jsme, že u nás je kvůli komunistům útlak a že ten svobodný svět je za železnou oponou. Možná proto, že byl tak vzdálený a nedosažitelný, získali mnozí časem představu, že je to svět ideální, kde se jaksi všechno děje samo a kde se všichni budou mít skvěle. Všichni! Což je myšlenka sice zajímavá a lákavá,...