Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Anděl číslo 14

Jednoho dne mi začalo u plotu naproti mému křesílku něco chybět a to něco byl anděl. Hledala jsem ho na internetu, andělé jsou přece všude, a taky jsem ho tam našla. Jmenuje se Anděl číslo 14 a pochází z Atelieru Petrlenka. Anděl, který se narodil zjevně pro toto místo a pro mě. Kdysi jsem občas psávala Sally nebo prezidentovi. Pohříchu tomu socialistickému, ale jiný tehdy nebyl k mání, Ostatně, bylo to jen v duchu a určitě je to už dávno promlčeno. Mé dopisy bývaly dlouhé, spletité, s mnohými odbočkami a podrobnostmi, a psávala jsem je i několik dnů, dokud jsem se ze svých hříchů, nejistot, křivd, trápení a ústrků nevypsala. Později jsem stejně dlouze mluvila s tátou nebo s mou první fenkou Píďou, kteří mě neviditelně doprovázeli, kdykoli jsem je potřebovala. Až o hodně později jsem si uvědomila, že vlastně hovořím sama se sebou. Dělám to čím dál častěji. Možná je to tím, že můj čas je už svobodný. Možná je to zahradou, ve které často sedávám a vedu dialog sama se sebou i s okolním sv...
Celý článek
Nejnovější příspěvky

Vzpoura seniorů

 Vzpoura seniorů   S nemalým zděšením jsem se dočetla, že 7 z 10 seniorů se chystá volit opoziční strany, hnutí a (pseudo)koalice.  To už opravdu vypadá na vzpouru seniorů, ale proti čemu? Bouří se snad proti „Fialové bídě“, protože skutečně žijí v bídě? Bouří se proti demokracii, která je pro ně místy složitá, protože na ni nebyli zvyklí? Nebyli zvyklí na to, že svoboda znamená především odpovědnost, a to i při volbách? Nebo si konečně chtějí dopřát revoltu, které se neodvážili před rokem 1989, a navzdory přemlouvání dětí či vnoučat to tam při volbách chtějí hodit po svém. Protože oni přece mají zkušenosti, instinkt, zdravý rozum a vyškolil je sám život. Nebo tak volí kvůli tomu, že okolní svět je v jejich pozdní fázi života příliš rychlý a nesrozumitelný, hudba je divná, herci mizerní a ty filmy? Panečku, za našich mladých let, to se točily komedie! Teď je každou chvíli všechno jinak, třeba jen v obchodě je co chvíli nějaká nová značka a cen...
1 komentář
Celý článek

Abych byla šťastná

 Kdysi dávno jsem psala o Knize hříchů, tedy o hříších, kterých se dopouštíme my sami, i o těch, které jsou páchány na nás. Zmiňovala tehdy (a ne poprvé) knihu Na východ od ráje, ve které je úžasný příběh o dlouhé cestě poznání, na kterou se vydalo několik čínských mudrců, aby mohli přeložit jedno jediné slovo z Bible. Učili se několik let hebrejsky, aby pochopili význam slova „timšel“ a došli k závěru, že v Bibli je napsáno nikoli „nad svým hříchem panovati budeš“, případně „nad svým hříchem panuj“, ale „nad svým hříchem panovati můžeš“. Od té doby jsem tuto pasáž zmiňovala ve svých úvahách už několikrát jako připomínku toho, že nám byla dána svobodná vůle a tím i možnost občas zhřešit. Protože když někomu říkáme, že může, většinou tušíme, že to taky vždycky nemusí vyjít. Že to třeba zrovna nejde, nebo se to nepovede. Teď mě ale napadlo poprvé snad po padesáti letech od doby, kdy jsem knihu poprvé četla, že tím je také nepřímo řečeno, že máme svobodnou vůli na cok...
Okomentovat
Celý článek

Pohádkové vzorce

  Můj milý anděli, už dlouho mě něco trápí, nejde mi to z hlavy, nerozumím tomu. Prosím Tě, řekni mi jak je možné, že se najednou svět rozdvojil. Že má dvě podoby, že se rozdělil do dvou nohavic a že třeba s paní prodavačkou ze supermarketu žijeme každá v jiné nohavici, ačkoli právě teď stojí přede mnou a váží mi šunku. Když slyším, co říká, když slyším řidiče autobusu, souseda nebo čtu příspěvky a komentáře spousty lidí v diskuzích a na facebooku, tak se najednou před mnou rozprostírá úplně jiná realita. Pro mě neuvěřitelná, pro ně jediná existující. Jak jen je to možné? Vždyť jsme vyrůstali všichni na stejných pohádkách. Ať už to byly ty, které nám četla maminka a na které jsme se dívali v televizi, nebo ty nesmyslné, které nám vykládali ve škole. Chodili jsme přece všichni do kina na Vinnetoua a na Sedm statečných a opravdu se nepamatuju, že by někdo fandil banditům a zlodějům s úzkým knírkem a vázankou kolem krku, kteří vtrhli na území indiánů či...
2 komentáře
Celý článek

Oslava života

 Každý rok v zimě listuju katalogy či zahradnickými časopisy a vybírám si, jaké letničky k sobě sesadím do vítacích květináčů před vchodem, do závěsných nádob v pergole a do velkého květináče u křesílka. Měním kombinace a sním o tom, že to budu mít ještě mnohem krásnější, než je to na fotoshopových fotkách prodejců rostlin. Každý rok pak jezdím už od začátku dubna na čumendu do některého ze svých oblíbených zahradnictví a poptávám se, kdy už budou mít v prodeji balkónovky. A každý rok nečekám nejen na vybrané úžasné odrůdy, ani na celou nabídku, ale už z prvních dodávek vybírám a sestavuju kombinace podle momentální nálady a nabídky. Většinou jsou to barvy decentní a sladěné s prostředím, u jezírka pak mívám dlouho kvetoucí rostliny v barvách do oranžova, které mě mají hřát na podzim. Letos jsem si ale jak před dům, tak do pergoly vybrala barvy ohnivé. Červené, ty vážně nemívám, oranžové a žluté, dokonce melírované, aby ten dojem ohně byl ještě ...
Okomentovat
Celý článek

Velkorysost

 Dnes o prvomájovém ránu jsem na fb odpovídala na jeden příspěvek týkající vztahů na naší politické scéně. Psala jsem mj., že ve vztazích opozice s vládními stranami schází velkorysost. Opozice nechce dovolit, aby si vláda připsala cokoli dobrého, proto ji málokdy v tom dobrém podpoří, a naopak, když současná opozice byla u vlády, byla schopná si přivlastnit jakýkoli úspěch, ať za ním stál kdokoli. A dál už to o politice nebude, potřebovala jsem jen dostat na scénu téma velkorysosti, které mi zůstává v hlavě celý den. Přes dvacet let jsem měla šéfa, majitele firmy, který jako správný křesťan říkával „přej a bude ti přáno, dej a bude ti dáno“. K jeho cti nutno uznat, že to nejen říkal, ale on tak i jednal. V soukromém životě, ale i mezi obchodními partnery a tak vůbec všeobecně. To byl nejspíš jeden z hlavních důvodů, proč jsem ve firmě vydržela tak dlouho. Šéf jednal férově, držel slovo a byl v mnoha ohledech velkorysý. A řekla bych, že se mu to...
Okomentovat
Celý článek

...a lůza pod platanem...

  …V mém okolí tu písničku znali všichni, měli jsme ji naposlouchanou z šumících magnetofonových pásků. V těch zhruba patnácti letech jsme asi nechápali přesně, co to znamená. Písnička prostě byla namířená proti komunistům, tak jsme to brali. Někomu se při poslechu možná promítal dav z francouzské revoluce, jinému revolucionáři z Velké říjnové revoluce, kterou spáchali v listopadu, někdo možná viděl před očima Moskevské procesy či procesy u nás po roce 1948. Každý si mohl (a dodnes může) textu najít potvrzení svého názoru, svého pohledu na svět, svého pohledu na právo, na spravedlnost, moudrost a svobodu. Ale myslím, že my všichni, kdo jsme si Kryla zpívali, jsme měli jasno. Věděli jsme, že u nás je kvůli komunistům útlak a že ten svobodný svět je za železnou oponou. Možná proto, že byl tak vzdálený a nedosažitelný, získali mnozí časem představu, že je to svět ideální, kde se jaksi všechno děje samo a kde se všichni budou mít skvěle. Všichni! Což je myšlenka sice zajímavá a lákavá,...
1 komentář
Celý článek

"Nečekaným vítězem povodní je ministr Válek"

  Ano, takto hloupě nazval svůj komentář na Seznamu Martin Caban. Jako by snad povodně byly politickým kolbištěm, jako by snad povodně byly zbraní, kterou lze bojovat a s její pomocí v politickém souboji zvítězit.  Když jsem si titulek přečetla, neudělalo se mi dobře, všechno se ve mně sevřelo. Zase jsem byla zpátky v časech, kdy jsem denně slýchala o třídním boji a vítězství pracujícího lidu, o vítězství dobra, rozuměj socialismu po celém svět. O vítězství dobra, v jehož jméně byli lidé trestání, zavíráni a zabíjeni. Ne, samozřejmě, tak daleko to dnes nejde. Ale musím myslet na to, že slova vždy připravovala půdu pro činy  a ta slova jsou na naší politické scéně čím dál častěji militantní a ještě militantnější. Bojujeme za vás, zaznívá prostorem, porazíme je, zvítězíme, zatrhneme jim to, nandáme jim to... Kdy a proč se začala taková slova zase objevovat? Od koho? V roce 1989 skončila totalita a prostor dostala demokracie. Demokracie, která podle mě neznamená, že všichni ...
Okomentovat
Celý článek